Tak tady je další kapitola i když se vám asi nebude líbit tak snad si počtete.
Je strašně krátká je tu spíše popis..
Věnuji jí:Lucrecie,@jushk@ a Jance..x)
Tak hodně zábavy přeju:
Procházela prázdnými chodbami.
Jedna ruka přejížděla zdi Bradavic a oči pozorovaly.
Šla pomalu a v klidu dál až došla k oknu.
Přidržela se rámu okna, hleděla na okolní krajinu a sbírala odvahu k tomu jedinému kroku, který má konečně vše vyřešit.
Měla na sobě bílé,průhledné šaty.
Pomalu se pouštěla.
Pomalu se pouštěla.
Trochu zachvěla, když se do ní opřel studený vítr.
Zhluboka se nadechla, zavřela oči a vykročila do prázdna.
Možná pud sebezáchovy, možná šestý smysl, snažila se něčeho zachytit, čehokoliv.
Možná pud sebezáchovy, možná šestý smysl, snažila se něčeho zachytit, čehokoliv.
Teď až věděla že je moc pozdě..
Ale neměla na vybranou..
Možná měla ale v téhle chvíli si to neuvědomila..
Vědomí, že je pozdě, aby něco napravila jí zasáhne jako pěst do zad a ona po jediné vteřině od skoku svůj boj o život vzdala.
Padá, křičí, nechtěla, ale něco, co je nad lidské pochopení, jí k tomu nutilo.
Vědomí, že je pozdě, aby něco napravila jí zasáhne jako pěst do zad a ona po jediné vteřině od skoku svůj boj o život vzdala.
Padá, křičí, nechtěla, ale něco, co je nad lidské pochopení, jí k tomu nutilo.
V hlavě jí proudilo tolik otázek jako voda.Co to umírání vlastně je? Umře člověk dřív než z takové výšky dopadne na zem?
A dříve než si je stačila zodpovědět, předtím než dopadla, jí pohltila černá tma, možná to tak bylo lepší, než umírat a myšlenky věnovat nesnesitelné bolesti.
Klesne na zem a na šatech má kapky krve.
Na jejím obličeji byla vidět jedna slza která jí vytekla z oka když ,,padala"do prázdna.
Jediné co bylo slyšet byl hlas,který volal její jméno.
Ta osoba která jí volala došla pro pomoct..
Ale teď nevěděly jestli je už náhodou trochu pozdě.
--POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ--




páni to byla snad nejlepší kapitola kterou jsem u tebe četla, krásně jsi to napsala a všechny ty city popsala, jen tak dál. a díky za věnování