Takže po dlouhé době přidávám další kapitolu. Už je to 74. kapitola juhů! Doufám, že si užíváte tu dnešní vánoční sobotu v plném proudu! ;)
Hezké čtení, moji drazí :*
Btw: Tímhle --------- rozdělím rozhovory. Pochopíte to, až se začtete ;)
Zase bylo všechno tak, jak mělo být. Společné usínání, objímání, líbání se.. Už 'pár' týdnů uteklo od léta, kdy se zase dali dohromady. Místo kraťasů a trička se už lidé nabalovali do kabátů, džín, kulichů, šál, rukavic.. Uteklo to strašně rychle.
Sám se divil, když přišel i s ní k Weasleyeům a srdečně ho přivítali. Po tom všem, co kdy udělal, co se stalo nechápal, jak to mohli brát takhle s klidem.Samozřejmě, nebyla to jejich dcera či tak něco. Ale bylo to přece jenom kamarádka jejich syna i dcery bo spíš - Kamarádka jejich syna a dvou jeho přátel. Nakonec si svoje starší ego zvýšil tím, že si řekl - 'Jsem Malfoy a to už něco znamená'.
Musela se v duchu pořád usmívat. Konečně zase cítila ten nádherný pocit, když byla s ním. Už úplně zapomněla, že má vůbec nějaké schopnosti či něco podobného. Jenom si užívala každou vteřinu s ním.
Seděli spolu na lavičce tam, kde spolu mluvili ještě v létě. Byli naprosto od sebe odděleni a stačila jedna chvíle, pár slov, polibků.. A všechno hodili za hlavu. Až na jednu věc - Dítě. Nechtěl si to ani jeden z nich přiznat, ale jak on tak ona na to pořád museli myslet. Samozřejmě, milovali se navzájem ale děsila je představa, že by to dítě doopravdy nebylo Draca.
,,Jenny?" vyslovil tichoulince její jméno a políbil jí do vlasů
Spomaleně k němu zvedla hlavu. Sotva něco vnímala, byla naprosto omámená jeho přítomností, objetím.. A když spatřila menší pousmání na jeho tváři, musela se na něj usmát.
,,Chci tě o něco poprosit.." pokračoval dál tichým tónem a zadíval se jí do očí,,Ty víš, jak jsem ti řekl o tom 'Malfoy Manoru' v menší verzi. Vím, že jsme zase chvíli spolu ale.. Chtěl bych, aby jsi se už nastěhovala ke mě. Potře-" než by to jakkoliv dořekl, dotkla se svými rty těch jeho
Spokojeně se usmál, zajel jí rukou do vlasů, přitáhl si k sobě její hlavu a dlouze jí políbil.
,,To máš brát jako ano.." zašeptala pobaveně, přitulila se k němu, opřela si hlavu o jeho vypracovanou hruď a zavřela oči
Jak tak byla v jeho 'náruči', tak kolem ní ovinul ruce a znovu se musel usmát.
~*~*~*~
S jeho svetrem a džínami, které měla na sobě nesla krabici do jejich malé vily. Připadala si bezmocná a nemohoucí, jako jedna holka z Mrzimoru, která vážila nejmíň stopadesát kilo. Sama nad sebou se znechuceně ušklibovala. Do ničeho se nevešla, jenom do pár triček, které nosila na doma nebo právě do jeho svetru. Ještě k tomu se jí strašně špatně chodilo nebo zvedalo, když někde seděla.
Hned jak viděl, že jde lehce zamrzlou cestičkou ke dveřím a ještě s tou krabicí v ruce.. Pomalu k ní přiběhl, aby si neublížil.
,,Ukaž, vezmu to." zastavil se a natáhl ruce pro krabici
Hned jak natáhl ruce tak se pootočila i s tou krabicí na stranu.
Hned jak natáhl ruce tak se pootočila i s tou krabicí na stranu.
,,Draco, já chci takz nějakt pomoct."
,,Tak zaprvé.." vzal si tu krabici,,Moc se namáháš. Za druhé.." nahnul se k ní a lehce jí líbl na čelo,,Můžeš uklouznout a ublížit si i tomu dítěti. A za třetí.."podíval se jí do očí, odložil krabici a dlouze jí políbil,,Miluju tě." zašeptal, usmál se na ní, znovu popadl krabici a šel dovnitř
Pobaveně nad ním zakroutila hlavou. Povzdechla si, položila si ruku na záda a s menším problémem šla pomalu dovnitř.
Po pár hodinách práce, se kterou mu i nenápadně pomáhala se nastěhovali do svého nového domu. Naprosto vyčerpaně si sedl na pohovku a přetřel si ruko své upocené čelo. Do nosu mu zavanula vůně jablko-skořicového čaje. Podíval se na ní a pousmál se.
,,Tohle bzch měl dělat já pro tebe.."chytl jí lehce za paži, posadil jí vedle sebe a opatrně se napil čaje
,,Myslím, že toho pro mě děláš dostatečně dost.." natáhla ruku a pohladila ho po tváři
,,Musim ti ještě něco říct.." položil hrnek na stůl,,Víš.. Ještě dnes přijde moje matka s otcem." řekl a radši se někam mimo zadíval,,Zlobíš se?"
Zasmála se, ale když si všimla, že to myslí vážně tak sama trochu zvážněla. Naopak - Byla strašně ráda. Konečně zase po dlouhé době uvidí její matku, otce..
Zasmála se, ale když si všimla, že to myslí vážně tak sama trochu zvážněla. Naopak - Byla strašně ráda. Konečně zase po dlouhé době uvidí její matku, otce..
,,Ráda si zase popovídám s tvou matkou.." řekla a s těmito slovy se chtěla zvednout, protože uslyšela zaklepání na dveře
Nekompromisně si stoupl, chytl jí za ramena a posadil jí na pohovu. Malfoyovsky se na ní ušklíbl.
Nekompromisně si stoupl, chytl jí za ramena a posadil jí na pohovu. Malfoyovsky se na ní ušklíbl.
,,Ty zůstaneš sedět." řekl s naprostou vážností
Políbil jí na čelo, otočil se a přešel ke dveřím. Bylo to zvláštní, když měli jenom jednoho skřítka v jejich domě, který byl v kuchyni. Byl zvyklý, že mají nejmíň deset skřítků, nebo i víc. Vzal za kliku, otevřel dveře a musel se pousmát.
,,Zrovna jsem o vás mluvil." řekl jen, protože jeho matka ho hned prudce obejmula
Obejmul jí téže, protože svojí matku měl strašně rád. Jako malý se mohl vždycky vybrečet u ní, když mu bylo špatně. Pokaždé, když potřeboval tak se mu snažila poradit..
,,Ráda tě vidím.." šťastně se na něj usmála a líbla ho mateřsky na tvář
Jeho otec na něj jenom kývl hlavou.
Jeho otec na něj jenom kývl hlavou.
,,Ahoj synu." dodal ještě k tomu
Odstoupil kousek ode dveří.
Odstoupil kousek ode dveří.
,,Pojďte dál." gestem naznačil, aby šli dovnitř
------------
Narcissa se hned přiřítila do obýváku, kde se s rozzářeným úsměvem podívala na Jenny, přiběhla k ní a objala jí pevně, ale ne tak, aby ublížila tomu malému stvoření v jejím břiše.
,,Ani nevíš, jak ráda tě vidím.." zašeptala trochu vyvedená zmíry Dracova matka
Do očí se jí nahrnuly slzy. Vždycky záviděla svému blonďatému miláčkovi jeho matku. Byla napsroto okouzlující, milá.. Pohladila jí lehce po zádech.
,,Já vás také.." šeptla dojatě zpátky
------------
Lucius si mezitím prohlížel různé předměty na chodbičce. Fotky, obrazy, barvy.. Všechno možné.
,,Chtěl bych ti ještě jednou poděkovat otče za ten dům." začal trochu rozpačitě, protože se svým otcem už delší dobu nemluvil
I přesto, že na něj prmluvil jeho syn dál pokračoval ve své činnosti.
,,To je v pořádku, synu."
------------
Odtáhla se od ní, podívala se na její břicho, které vesele porostlo od posledního setkání a znovu zvedla pohled do její tváře. Spatřila pár slz.
,,Ale děvče, neplakej. Rozmaže se ti řasenka.." řekla pobaveně a setřela jí pár slz
Lehce se nad tím zasmála a souhlasně na to přikývla. Po tomhle se paní Malfoyová posadila těsně vedle ní.
,,Můžu?" zeptala se nejistě a pomalu natahovala ruku
Jenom znovu přikývla, pousmála se a nechala ji sáhnout si na břicho, kde si pokopával ten prcek. Narcissa z toho byla naprosto dojatá a dál vnímala menší kopance.
,,Už víte, co to bude?" zeptala se s pohledem zaměřený stále na její břicho
,,Vlastně.. se chci nechat překvapit." pousmála se
,,A.. máte už vybraná jména?"
,,Popravdě.. vlastně ne. Počkáme, až se to narodí a poté teprve rozhodneme, jak se bude jmenovat.." přiznala Jenny
Vlastně.. ani na jménu neuvažovala. Nechtěla nic rozhodovat předem, protože kdyby to bylo Taylerovo dítě, bude si ho chtít pojmenovat jinak, než by chtěla s Dracem ho nebo jí pojmenovat.
------------
,,Víš o tom, že dítě je velká starost?" řekl po chvíli mlčení a podíval se na svého syna
,,Ano vím." přikývl na to rozhodně, ale v hlavě se mu zase rozkreslovalo, co by se stalo, kdyby to dítě bylo Taylerovo
Zarazil se na maličkou vteřinu. Poté jenom pokroutil hlavou a zadíval se na svého otce.
,,Pojďme za našimi ženami." řekl s menším pobavením Lucius a společně se svým synem šli do obývacího pokoje
Draco si sedl vedle té své těhotné přítelkyni, pousmál se na ní a dlouze jí políbil na čelo.
~*~*~*~
Šli se porozhlédnout po novém okolí. Bylo to opravdu nádherné prostředí, to se muselo říct. Dokonce i v jejich blízkosti bydlel Blaise, takže mohl kdykoliv přijít na návštěvu i naopak. Kousek od nich byl i nádherný rybník, kde by se v zimě dalo bruslit.
Zkrátka a dobře - Dokonalé místo pro jejich vilu. Na to, že Lucius byl opravdu někdy krutý, tak se změnil. Byl najednou strašně laskavý, což zaráželo nejenom Jenny, ale i Draca.
Procházeli se už pár hodin ruku v ruce, usmívali se na sebe, občas se někam líbli a přitom se porozhléželi po té nádherné krajině. Už ale byla opravdu vyřízená, takzvaně si 'opřela' ruku o záda a zhluboka dýchala.
Pomaličku jí pustil, líbl jí na tvář a rozeběhl se ke dveřím, které otevřel. Otočil se na ní a čekal.
Cítila ten nechutný tlak po celém jejím těle, který poslední dobou měla pořád. Zničehonic se zarazila.
,,Já snad rodím!" křikla s naprostou vážností
On se jenom pobaveně zasmál a sledoval ji.
,,Už jenom kousek.." řekl s naprostým klidem a přešel k ní
Když ale spatřil menší flek na kalhotech u jejího rozkroku, tak se zarazil.
,,Ne Draco. Já opravdu rodím!" zařvala téměř hystericky




To "zaprvé, zadruhé, zatřetí" bylo naprosto kouzelné. Ách, tak tuhle kapitolku jsem si užila přenádherně!♥ Krásně napsané
A ty rozhovory, jak byly oddělené se mi taky moc líbilo. A ten konec? No co říct víc, těším se moc na další kapitolu! 