2. ledna 2012 v 22:31 | Jenny
|
Je tu zde další kapitola této kruto-psychologické povídky. Nevím, jak se vám líbila první kapitola na mě byla upřímně moc krátká a odfláknutá. A i tahle si myslím není o nic povedenější. Ale i tak doufám, že se vám bude líbit alespoň trošku.
Zaschlá řasenka, kruhy pod očima a krev kolem jejího rozkroku ji poznamenalo. Stále připoutaná seděla na křesle. Ani nevěděla, jestli je noc či den protože tam nebylo žádné okýnko, kam by svítilo alespoň při nejmenším trochu světla. Už párkrát za tu noc, kdy se to stalo se snažila uvolnit své ruce, ale naprosto marně.
Kovové kruhy držely až moc dobře. Nikdy se nebála toho nechutného, ulízlého, rozmazleného fracka. Neměla před ním žádný respekt. Musela uznat, že se ho ale v tu chvíli bála víc, než dost. Byla s ním sama, v nějaké neznámé místnosti a ve tmě.
Rozhodla se, že i přesto, jaký strach před ním má, tak se bude bránit a bude stejně oprsklá a hnusná na něj, jako občas bývala ve škole, když na něj narazila - A to doslova. Na pár vteřin se jí zamlžily oči, protože Malfoy otevřel dveře, vešel a nechal je lehce pootevřené, aby tam bylo alespoň trochu vidět.
Vyčerpaně zvedla hlavu ale hned nasadila zhnusený, nenávistný úšklebek. On jí úšklebek s radostí opětoval, vzal si židli, posadil se šikmo k ní a položil si své nohy na opěradlo křesla, na kterém byla. S nenávistí v očích si ho změřila pohledem.
,,Chci si s tebou popovídat." oznámil jí s nezájmem v hlase
Nad tím si odfrkla a odvrátila od něj pohled, i když jí to kruh u krku moc nedovoloval.
,,S tebou? To radši půjdu do lesa a hodím si lano!" prskala na něj jako malá, rozčílená kočka
Na to se prudce zvedl, chytl jí surově za bradu a otočil její obličej k tomu svému. Tiše zakňučela bolestí, protože to byl tak silný stisk, že jí naskákaly modré fleky. Spokojeně se ušklíbl a usadil se zpět na židli.
,,Budeš dělat to, co ti řeknu. Když ti řeknu, aby jsi si stoupla, stoupneš si. Když ti řeknu, aby jsi se na mě podívala, podíváš se na mě." vysvětlil jí s naprostou chladností v hlase,,Je ti to jasný?"
,,Stejně sis mě už přivlastnil..." řekla se zhnuseným úšklebkem tak, aby to neviděl
Evidentně to ale zageristroval, napřáhl ruku a vrazil jí jednu tak, že kdyby tam nebyl tek kruh, tak se jí hlava rozletí na stranu. Ozvalo se menší křupnutí její krční páteře. S pootevřenou pusou zírala někam do stropu, protože v tu chvíli nedokázala pohnout nijak hlavou. Po tvářích se jí skutálelo pár slz.
Zblízka k ní přistoupil a vítězně se u toho šklebil. ,,Podívej se na mě." přikázal jí
S bolestí v očích a dalšími slzami po tvářích pootočila hlavu k němu a podívala se na něj. Naklonil se k jejímu uchu.
,,Hodná holka.." zašeptal a svou levou rukou jí přejel po břiše
Trhla sebou. Nechtěla, aby se jí dotýkal svýma rukama. Vlastně - Vůbec nechtěla, aby se jí nějakým způsobem dotýkal. Ale vypadalo, že jeho to evidentně nezajímalo, protože nijak nezareagoval na její trhnutí.
Právě naopak - Pokračoval dál. Od jejího břicha poklesl dolů k jejím stehnům, na kterých byla ještě polozaschlá krev a přejel jí po nich. Znovu sebou prudce trhla, čímž si způsobila menší škrábanec na paži.
Malfoy ale nehodlal přestat. Stále byl v její blízkosti a jeho ruka začala putovat do jejího rozkroku. Ne, tahkle daleko to nemůže zajít. Povedlo se jí nějakým nevysvětlitelným způsobem uvolnit jednu ze svých nohou. Prudce jí zvedla a kopla ho do slabin.
Chytl se za to místo, málem spadl na kolena ale udržel se. Rozzuřeně napřáhl ruku a snad jí vrazil tři stejně silné, jako ta předtím. Vůbec jí to za to nestálo, protože jí to šíleně bolelo ale už prostě nechtěla, aby na ní sahal.
Jako kdyby to už dost nebolelo tak špička na dortu - Surově jí chytl za vlasy. Sykla bolestí, přičemž se on jí nenávistně díval do očí.
,,Tohle už nikdy neuděláš. Je ti to jasný?!" rozkčičel se na ní
Cítila znovu slzy, které jí pálily v očích. Tohle všechno jí tak strašně bolelo, a to byl teprve začátek. Nakonec opatrně přikývla, protože jí stále držel za vlasy.
,,Ano." hlesla s roztřeseným hlasem
Pustil ji, přičemž jí hlava klesla a byla ráda za to, že už se na něj nemusí z donucení dívat. Na sucho polkla. Už neudržela slzy v očích.. Nechala je volně stékat po jejích tvářích. Poté už jenom uslyšela zavření dveří.
Po půl hodině? Po pár hodinách? Netušila ale každopádně - Slyšela hlasy. Slyšela toho bastarda, co jí tu s radostí držel a jeden ještě známý hlas, který ale v ten moment nedokázala rozeznat. Znovu se jí zamlžili oči světlem. Dala hned hlavu na stranu, aby jí to neoslepilo. Po nějaké chvíli si všimla dvouch postav, které nad ní stojí.
Spomaleně zvedla hlavu a podívala se na ně. Blonďák se tvářil pořád stejně chladně a pohlédl na toho vedle sebe.
,,To je ta, o které jsi mi říkal?"
Ty jsi tak soběcká!
Takhle mě napínat. Áááá kdo to je?!
Já to chci vědět. Chci další kapitolu.
♥
Mimochodem - tahle kapitolka byla nádherná