6. ledna 2012 v 20:05 | Jenny
|
Takže - PODĚKUJTE SLEČNĚ NIKINCE, KTERÁ MĚ TAK HNUSNĚ POŘÁD PŘEMLOUVÁ, AŤ PŘIDÁVÁM KAPITOLU! PFF.. :\ :DDDD Nesnášim tě, Niki! A to je fakt naposledy! Svině.::* :D .. Tak, hezky si počtěte, moji drazí
Nepřemýšlela nad tím dál, proč jí neublížil, nezpůsobil další zranění, protože si pomyslela - 'To ještě přijde'. Pomalu a nejistě šla za ním, i když to bylo těžké se vším, co měla. Dlouho šla za ním, až se zastavil před nějakými neznámými dveřmi. Beze slova na něj pohlédla, ale netvářila se nijak nechápavě, nebo něco podobného, protože by to schytala a to nechtěla.
Sama sobě si v duchu slíbila, že se bude chovat tak, jak řekne, i když nechce ale pak nastane den, kdy bude další možnost utéct. Další šance, kdy ho pošle někam a konečně zase začne žít tak, jako předtím, než jí unesl.
Gestem jí s chladnou tváří naznačil, aby šla dovnitř. Pozvedla pomalu obočí, a snažila se skrýt svůj kyselý obličej, když se na ní ušklíbl. Chvíli se na ní ještě díval, ale pak se rozešel jiným směrem. Pootočila se a spatřila za sebou schody. Nechápavě zamrkala, a v duchu si zase pomyslela - 'To byl sklep? Tam jsem trávila ty dny?'
Poté se otočila zpět na ty dveře, nejistě popadla kliku, otevřela je dokořán a nakoukla. Málem jí vypadly oči z ďůlku překvapením: Nacházela se v naprosto přepychové koupelně. Velká rohová vana, která vypadala, že je i s vířivkou. Vedle sprchový kout, umyvadlo s velkým zrdcadlem, kde se v maličkatých sklenených skříňkách nacházela líčidla či podobné věci a ručníky. Vše sladěno do zlatavé a černé barvy.
Musela to být koupelna jeho matky, ale byla opravdu vkusně zařízená, že prostě nestačila zírat. Zavřela za sebou, přistoupila ke sprše, do které vlezla, a nechala na sebe padat horké kapky vody. Pořádně si umyla svou hlavu broskvovým šamponem, který tam byl a ani neřešila, jestli smí nebo nesmí - Potřebovala to.
Bez dalšího rozmyšlení vylezla, sklonila se ke kohoutku vany a pustila tam téže vodu. Po chvilce si do ní opatrně sedla a až poté se tam položila, opřela si hlavu o kraj a užívala si chvíli klidu. Čekala, že bude výbušnější. Přece jenom - Chtěla utéct. Vždyť to je 'prohřešek'... Že by to byla 'odměna' za to, že ty čtyři dny.. Hloupost.
Řval na ní, jak to skazila, jenom protože se jí nelíbilo to, jak jí tam znásilňoval jeho kamarád? Ještě kdyby jo, panebože - Demence sama. Její ruka sklouzla k jejím stehnům. Silně k sobě stiskla oční víčka, protože se jí to hned vybavilo. Vytáhla špunt, aby mohla voda pomalu odtéct. Popadla černý ručník, který byl v dosahu jejích rukou, zabalila se do něj a hned vzala druhý, ze kterého si udělal 'turbán' na hlavě tak, aby jí uschly vlasy.
Do rukou popadla světlý pudr, kterým si přetřela přes obličej. Poté vzala do rukou tužku, kterou si namalovala na horní i dolní víčka linky, které si obtáhla tekutými očními linkami. A nakonec vzala pár řasenek, se kterými si namalovala i řasy. Nepotřebovala se krášlit pro Malfoye, to nikdy ale sama se pak cítila líp, když se na sebe mohla takhle podívat.
Nakonec popadla hřeben, kterým si své polosuché vlasy učesala. Když ho položila, rozhlédla se po něčem, co by si mohla vzít na sebe. Když spatřila, jak tam leží bílá košile pro muže, pozvedla obočí. Došla až k ní, vzala jí do ruky a prohlédla si jí - 'Vždyť ta je Malfoye', pomyslela si. Nakonec se sama pro sebe maličko ušklíbla, protože si uvědomila, že tohle jí tam dál schválně - Musel vědět, že bude chtít utéct. Nechal ty dveře pootevřené.
Nechtělo se jí, ale co se dalo dělat. Sundala ze sebe ručník, oblékla si jeho košili a pomalu pozapínala knoflíky. Pootičla se zpátky k umyvadlu, dala si vlasy na stranu, sklonila se k němu a pomalu začala pít vodu. Byla to neškutečná úleva konečně cítit vodu, která jí stékala do krku. Po pár locích vodu vypla, utřela si pusu a znovu se na sebe podívala do zrcadla.
Nakonec si jenom se sklopeným pohledem povzdechla a odešla. Došla až k obýváku, který byl opět vkusně zařízený, s krbem, křesly, pohovkou.. A v jednom z křesel si spokojeně seděl, popíjel něco ve sklenici a četl si knihu. Uvnitř naprosto zuřila, skřížila ruce na prsou a došla k němu s opět pozvednutým obočím.
Dlouze mrkl a podíval se na ní. Znovu se tvářil naprosto nezaujatě, chladně.. Ani kus člověka v něm nebylo. Byl jako robot - Naprosto bez emocí.
,,Nechal jsi ty dveře pootevřené.." konstatovala s menší špetkou naštvanosti
,,Když budeš hodná, někdy tě nechám jít na čerstvý vzduch." řekl místo toho, aby něco řekl na to a zase prezentoval jeden ze svých úšklebků
Změřila si ho automaticky pohledem, kterým by ho dokázala zabít. Bylo by to účinější, než Avada Kedavra, tomu věřte.
,,Jsi nechutný, hnusný, odporný, rozmazlený fakan." sykla na něj a sama sebou byla docela překvapená, že to řekla ale nenechala to na sobě znát
V ten okamžik se nebezpečně rychle postavil na nohy, knihu hodil na stůl a změřil si jí s úšklebkem na rtech a nenávistí v očích. Oba se na sebe tvářili naprosto stejně bez jakých koliv emocí, reakce či tak něco.
Přiblížil se k ní, ale ona se ani nehla - Stála na jednom a tom stejném místě.
,,Nezahrávej si se mnou.." procedil přes zuby, protože to, co řekla ho muselo slušně vytočit
,,Nebudu zapírat pravdu." opáčila hned, nacož jednu dostala na tvář
Zase to zabolelo, v očích držela slzy, ale i tak spomaleně na něj pootočila zpět hlavu s kamennou tváří, zúženými rty v čárku a nenávistí v očích.
,,Nenávidím tě." sykla znovu, ale tiššeji, než to řekla předtím
Ježiši.. to je tak úžasné! ♥ Jsem ráda, že jsem tě přinutila to sem dát
DD
DDDD Konečně se to vyřešilo. Ach, ta úleva..
DDD

Abych řekla pravdu, už v předchozí kapitole jsem přemýšlela nad tím, jak nechutné by bylo, kdyby měla mastné vlasy (tížilo mě to)
Nádherná kapitola!