Internet mě vážně rozčiluje, protože fouká vítr tudíž je špatný signál a každou chvíli nejde. Ani nevíte jak moc mě to štve, protože třeba mám něco rozepsaného nebo si zrovna s někým píšu a najednou přestane fungovat. Je to vážně k zbláznění. No nic, snad se vám kapitola bude líbit..;) Btw - Tímhle : ~^~^~^~ rozděluju vzpomínky

Mlčky se procházela temnými a chladnými chodbami Malfoy Manoru. Cítila se naprosto zesbláblá, unavená.. Hladová. Sáhla si na břicho, které jí zakručelo a to jí způsobilo to, že jí rozbolelo celé její tělo. Všimla si pár změn na svém těle - Byla jí už pomalu vidět pánevní kost. A to byl teprve začátek. Opřela se o zeď, po které se pomalu svezla dolů, zadívala se na stěnu přes sebou, zavřela oči a snažila sama sebe uklidnit.
~^~^~^~
,,Nenávidím tě." sykla znovu, ale tiššeji, než to řekla předtím
Chytl jí za zápěstí takovou silou, že zakňučela bolestí a spadla na kolena. Byl na ní moc silný a nejradši si chtěla nafackovat za to, že musela ze sebe vypustit zvuk, který říkal, že jí to bolí, protože to je pro něj samozřejmě výhra.
,,Cože jsi říkala?" říkal to už vítězným hlasem
Zvedla k němu hlavu, pomalu se postavila na své nohy a podívala se mu do očí.
,,Nenávidím tě." zopakovala znovu
,,Fajn, když to nepůjde po dobrém.." přitiskl se svým tělem na její,,Tak to půjde po zlém." zahrozil, položil jí ruce na boky, na které zatlačil a ona se automaticky posadila na pohovku
Věděla moc dobře, na co naráží. Ona nechtěla znovu. Nemohla to dopustit. Hbitě se zvedla, ale on jí zase chytl.
,,Já nechci!" zařvala ze zoufalosti, protože to už nemohla vydržet
Chladně se jí začal vysmívat. Jak byla bezmocná.. Pod jeho střechou, úplně sama. Musel si to náramně užívat, načemž se v duchu ušklíbla.
Jak jí držel za boky, otočil se s ní směrem ke dveřím a hodil jí na zem. Byla to další bolest, další zranění? Každopádně - Jak sebou plácla o tu tvrdou zem.. Nedalo by se říct že to nezabolelo. Opřela se o lokty, doplazila se za dveře, kam se skrčila a zavřela oči.
~^~^~^~
Automaticky se chytla za jeden bok, i když nebyla duchem přítomná, a byla naprosto potopená v těhle vzpomínkách.
~^~^~^~
Přesto se nevzdala, protože nikdy nic nevzdávala. Byla ten typ člověka, který to zkouší dál a dál a dál. Zrovna ten blonďatý kretén spal ve svém pokoji, takže jí nemohl uslyšet. Co nejtiššeji otevřela ty velké dveře. Rozhlédla se kolem sebe, jestli jí někdo neuvidí ze skřítků nebo tak.
Zpět se otočila ke dveřím. Udělala sotva čtyři kroky ven, ucítila něco jako.. Průhlednou zeď, která jí odmrštila neskutečnou silou zpátky do otevřených dveří, kde narazila zádama do stěny a obličejem dopadla na zem.
Přiběhl jeden skřítek, který nadával hned na to, že rozbila jednu vázu. Zvedla hlavu a zkoumavě si ho prohlédla.
,,Jak se jmenuješ?" zeptala se strašně potichu
,,Craggy." odpověděl i přesto, že vypadalo, že nechtěl
,,Craggy, musíš mi pomoct." zašeptala neslyšitelným hlasem
,,Craggy pomoct?! Vám? Jste krvezrádkyně přesně jako Grangerová! Nechápu, jak si vás sem mohl pán-"
Chytla ho za tu malou, hnusnou ručičku, na kterou se skřítek podíval, pak na ní a zpátky na jeho ruku.
Chytla ho za tu malou, hnusnou ručičku, na kterou se skřítek podíval, pak na ní a zpátky na jeho ruku.
,,Prosím.." prosebně se na něj podívala
Craggy už nemohl nic jiného dělat, než přikývnout. V duchu se jí strašně ulevilo, že alespoň někdo jí teď pomůže.
,,Jak chce slečna, aby Craggy pomohl?" zeptal se mírnějším hlasem, zvedl hlavu a svými modrozelenými oči se jí podíval do očí
,,Kolem Malfoy Manoru jsou ochraná kouzla, že ano?" načemž na její otázku přikývl,,Jak se to dá zrušit?"
,,Craggy nemůže odpovědět na něco, co nejde zrušit." vysvětlil jí slovo po slovíčku
Nad tím, co řekl ten ušmudlaný skřítek se zamyslela. Jestli-že by se to dalo zrušit, potřebovala hůlku, kterou u sebe neměla.
,,Ze sídla by slečna mohla jedině, kdyby pán šel ven s vámi." pokračoval dál, přistoupil k otevřeným dveřím a gestem naznačil, aby šla za ním
Zaváhala, protože si myslela, že by jí ten prcek strčil, čímž by jí znovu odmrštilo. Přesto se po kolenou doplazila k němu. Zvedl ruku a ukázal někam ven.
,,Když půjdete tímhle směrem, je od Malfoy Manoru jeden les." oznámil jí,,Víc vám Craggy nemůže říct." zvednutou rukou zavřel dveře a znovu upřel svá očka na ní
,,Děkuju."
~^~^~^~
Od tohoto dne nepromluvila. Ani si sama sebe nepamatovala, jak vlastně zněl její hlas. Začala zapomínat, kdo je, jak se sem dostala a co tu vlastně dělala. Už začala i zapomínat na její rodinu, kamarády.. Byla jenom loutka visící na pár šňůrkách.
Pomalu otevřela oči, protože zaregistrovala lehký vánek na její obličej, jako kdyby někdo přišel. Zvedla hlavu, dlouze mrkla a podívala se na něj. Na tváři měl svůj Malfoyovský obličej.
,,Poslední dobou jsi byla hodná, takže tě vezmu ven." oznámil jí chladně




Uteče? Já nechci, aby utekla. Vím, že jsme ne ní zlá, ale...
Craggy je hodná, no. ALe stejně nechci, aby ne procházce zdrhla... Mohli by se třeba trochu sblížit, konečně.
Hezky napsaná kapitola - je super, jak rychle přidáváš.