close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Z pohledu Hermiony Grangerové - 6.kapitola

12. února 2012 v 16:44 | Jenny
Ano, přiznávám se - Je zase odfláknutá. Ale kdyby jste věděli, co se bude dít v budoucnu této povídky pochopíte mě, proč mě prostě nebaví psát ji. Nicméně - Snad se vám i přesto bude líbit.


Šla jsem s klukama na snídani i přesto, že jsem byla pořád někde v hloubi duše naštvaná, že se baví s Jenny víc, než se mnou a jdou na snídani se mnou jenom protože ona už tam dávno šla. Už jsem si v hlavě živě představila, jak si sedneme ke stolu a hned se s ní zase začnou bavit.

Najednou jsem sebou škubla, protože jsem slyšela, jak někdo spadl na zem. Podívala jsem se na Rona, který byl stále na nohou. S robušeným srdcem jsme se oba dva podívali na Harryho. Úplně se mi udělalo mdlo. Popadli jsme ho za ramena, zvedli ho a šli s ním na ošetřovnu.

Madam Pomfreyová nám řekla, že ho máme položit na postel, což jsme udělali. Byla jsem duchem nepřítomná. Nemohla jsem uvěřit tomu, že se skácel na zem. Určitě to bylo tím lektvarem.

Poslouchala jsem jí jenom napůl ale podlo toho, co jsem pochytila říkala, že je má vážné vnitřně zraněný, u čehož jsem málem omdlela.

,,Co se mu stalo?" uslyšela jsem tu dívku, o které vždycky špatně mluvím i ve své mysli - Jenny

Povzdechla jsem si. ,,Je vážně zraněný.Vnitřně a má vážné rány.." řekla jsem naprosto nesmyslně, podívala se na Malfoye, který tam byl také a ušklíbla jsem se na něj

On se podíval na Harryho, poté na mě.

,,Můžu s tebou mluvit?" zeptal se, načemž jsem jenom přikývla a šla s ním za dveře

,,Normální lektvar?! Nic mu to neudělá?! Vždyť jsi ho přizabil!" rozkřičela jsem se ,,Neměla jsem ti věřit.." kroutila jsem nad tím vším hlavou

,,Já..nevěděl jsem, co to udělá.. věděl, ale.."přejel si rukou přes obličej, jako kdyby se o Harryho bál ,,Bude v pořádku?"

Se slzami v očích jsem se na něj podívala, protože jsme nemohla uvěřit tomu, jak naivní jsem byla a věřila tomu, že on by mi pomohl získat své kamarády zpět.

,,To se ještě neví.. Podle toho, jak ho budou léčit různé lektvary a masti." odpověděla jsem

,,Nevěděl jsem, že mu to fakt dáš.." Do háje a co čekal?! Když mi to sám nabízel?! IDIOT!

,,Bohužel ano.. Už vím, proč jsem ti neměla věřit. Protože ani trochu jsi se nezměnil. Nechápu, jak jsem mohla být takhle naivní.." musela jsem to slovo 'naivní' opakovat pořád dokola, protože jsem si prostě nemohla pomoct

,,Grangerová..vážně jsem netušil, že se mu stane něco vážného." řekl a odešel zpátky na ošetřovnu

Já jsem tam dál stála na chodbě a sama pro sebe jsem si odfrkla. Vždyť Harry má různé noční můry o Voldemortovi a podobných věcech.

,,Bude v pořádku, uvidíš." snažila se mě Jenny povzbudit, ale rozbrečela jsem se, načemž mě krátce objala ,,Budu muset jít.. Kdyžtak potom." řekla a s těmito slovy odešla

Setřela jsem si co nejvíc slz co to šlo a vrátila jsem se k Harrymu, ke kterému jsem si sedla. Vypadal opravdu šíleně. Jak jsem to mohla enchat zajít takhle daleko?

,,Ale, ale.. kohopak to tady máme? Že by slavného Harryho Pottera?" řekl Goyle, ve kterého se v druhém ročníku díky mnoholičnému lektvaru proměnil Harry a jeho kamarád Crabbe si nad tím uchechtl

Rozzuřeně jsem se zvedla. ,,Vypadněte! Potřebuje klid."

Hned tam přiběhla ta husa toho idiota, kvůli kterému se tohle všechno vůbec stalo - Parkinsonová.

,,Co jsem promeškala? No páni! Harry Potter umírá! To by měl vidět Draco.." promluvila jejím pisklavým hlasem, který mi každým slovem začal lézt na nervy

,,Vůbec jsem ho dneska neviděl.." přitakal jeden z těch tlusťochů

Byla jsem vděčná za to, že se do toho připletla Madam Pomfreyová:

,,Okamžitě jděte pryč. Potřebuje klid." přikázala jim s úšklebkem

Úšklebek jí oplatili a všichni tři odešli. Krátce jsem se nahnula k Harrymu, kterého jsem kamarádsky líbla na čelo, přes které jsem ho pohladila a odešla do knihovny, kam jsem si sedla a zadívala se do prázdna.

,,Hermiono?" přisedla si ke mě Jenny, která mě vyrušila z dívání se někam mimo ,,Potřebuju ti něco říct. Je mi jedno jestli mě budeš poslouchat nebo ne ale chci, aby jsi to věděla.To, že jsi se na mě naštvala, že jsem v Lektvarech lepší než ty nechápu. Ale nevadí.. Nemusela jsi různě plánovat s Malfoyem protože.. Já ti tvé přátelé neberu. Ptali se pořád jenom po tobě. To je všechno.. Tak ahoj." a než bych cokoliv na to řekla tak se zvedla a odešla

Její slova se mi vryla do paměti. Párkrát jsem zamrkala a začala nad tím usilovně přemýšlet. Po pár vteřinách si ke mě přisedl Malfoy, na kterého jsem se podívala.

,,No já.. přišel jsem se omluvit." podíval se jinam

,,Omluvit? Ty?" udiveně jsem si ho prohlédla, protože Malfoy se nikdy neomlouval vůbec za nic, natož mě

Podíval se na mě a přikývl.

,,Neměl jsem tě do toho tahat, byla to chyba. Kdybych to neudělal, tak by se to nestalo.." Vlastně do čeho tahat, že? Moc jsem to nepochopila.

I přesto jsem přikývla. ,,Je to ale i moje vina. Neměla jsem být tak naivní.." konstatovala jsem

,,Jenom jsi je chtěla získat zpátky." pokrčil rameny ,,..Byla jsi zoufalá, nemůžeš za to.." řekl, což mě překvapilo protože podle něj můžu i za to, že mu vypadá pár jeho vlasů

,,Nebudu se s tebou hádat, kdo za to může a ne..Oba dva za to můžeme." řekla jsem nakonec, protože mě tohle opravdu nebavilo

Jen na to přikývl a tiše tam seděl. ,,Byla to ale hlavně moje hloupost protože..místo toho, abych se s nimi bavila tak jsem se jim vyhýbala kvůli Jenny, která za nic nemohla." pokračovala jsem a podíval se na mě ,,Promiň." smutně jsem se usmála a snad poprvé v životě jsem se Malfoyovi omluvila

,,Za co?" nechápavě se mě zeptal

,,Vlastně ani nevím.. Jenom se cítím provinile."

,,To já taky. Nevím, co mám dělat. Pottera nesnáším, ale..tohle jsem nechtěl.." řekl

,,Už to nebudeme řešit..Co se stalo, stalo se.Když to budeme ještě víc rozebírat tak mu nepomůžeme." stála jsem si za svém protože vím, že mám pravdu

,,Máš pravdu." potvrdil mi mou myšlenku a povzdechl si

Podívala jsem se na něj. ,,Hledala tě Pansy." vyslovila jsem její jméno a ubránila jsem se úšklebku

Protočil očima. ,,Teď na ni vážně nemám náladu.. co chtěla?"

,,Už ani nevím.. něco v tom smyslu, že Harryho by jsi měl vidět.." odpověděla jsem a on si unaveně přetřel oči

Povzdechla jsem si a znovu se na něj podívala.

,,Kde je vlastně Weasley? Dala jsi i jemu ten lektvar?" zeptal se

Zakroutila jsem hlavou, sáhla do kapsy a vytáhla ho. ,,Tady ho máš. Teď, když mi Jenny všechno vysvětlila.. Už ho nepotřebuju."

Vzal si ho ode mě. ,,Jsi si jistá, že si ho nechceš nechat? Třeba se ti bude hodit.." pobaveně se ušklíbl

,,Ne to radši ne..Ten první mi nepřinesl zrovna moc štěstí.." ušklíbla jsem se ,,Nech si ho ty."

,,Nevím, co s ním mám dělat.. nepotřebuju ho. Holky jsou do mě zamilované i bez lektvaru.." ušklíbl se a já se na něj jenom dívala

,,Tak ho dej někomu jinému." navrhla jsem

,,Dávám ho tobě." řekl pobaveně ale mě tohle začalo lézt krkem

Jako malé děti, které se hádají o lízátko - U Merlina. Ale i přesto jsem se usmála.

,,Nevím co bych s ním dělala.. Nepotřebuju, aby se do mě zamiloval někdo jenom kvůli tomu, že mu podstrčím lektvar.. Ale mám řešení.." podívala jsem se na něj ,,Prostě ho necháme tady v knihovně.. Třeba si ho někdo vezme." pokrčila jsem rameny

,,Fajn." položil ho na stůl, já ho vzala do ruky a dala ho do nejbližší poličky

,,Jdu na oběd, měj se." řekla a odešel

Po nějaké chvíli jsem se také zvedla, odešla do Velké síně kde jsem zahlédla Rona s Jenny a přisedla si k nim.

,,Chtěla bych se vám omluvit. Nějakt jsem to špatně pochopila a ..Jste mí přátelé. Omlouvám se. Pak to řeknu i Harrymu." pousmála jsem se

,,Každý má špatný dny.." usmál se na mě a hned se začal cpát

Musela jsem se na Jenny usmát, protože nebýt jí, nezjistím jak to doopravdy bylo. A musím říct, že bych se měla omluvit hlavně jí. Úsměv mi oplatila ale podívala se potom jinam.

Podívala jsem se z dálky na Malfoye, na které jsem se v duchu musela ušklebovat.

,,A co Malfoy?" zeptal se mě Ron, na kterého jsem se podívala a zaregistrovala jsem, že Jenny odešla

,,Co by mělo být?" opáčila jsem

,,Myslel jsem, že jste přátelé.." konstatoval a já sklopila pohled

,,Vlastně... ani nevím." odpověděla jsem a zase jsem se na něj podívala

,,Aha." ušklíbl se a dál jedl

Nechtěla jsem mu prostě říct, že s Malfoyem jsem se nikdy nekamarádíčkovala. Nechtěla jsem se mu svěřit s tím, že jsem za všechno obviňovala Jenny. To bych nedokázala.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nikinka Nikinka | Web | 12. února 2012 v 16:56 | Reagovat

Náhodou je to úžasně napsané! ♥ Dokonalé, krásné... ááá. Moc se těším na další :) Ještě jdu na Jenny :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama