26. května 2012 v 9:20 | Jenny
|
Takže jako první je samozřejmě mozek, protože zaprvé to tam bylo a za druhé .. Bylo to tam jako první :D . Neřeště moje důvody pro vysvětlení, chci zachránit situaci .. -.- Fuck yeaaaaaaaaaaah U Mad broo :* . Snad se vám bude líbit, dneska tady nejsem sejdu se se Ženuškou a večer mám v plánu brečet jako vždy :) Forever Alone .
Nicméně - Tahle kapitola je trochu kratší, oni vlastně vždycky budou krátké ale ne o moc jako tahle. Prostě já mozek nemám, takže se mi těžko o tom píše.. Hehe.
Drahý mozku, omlouvám se za přetížení myšlenkama o něm. Vím, že hodněkrát jsi už málem přestal pracovat, páč při vyučování jsem pořád na něj koukala a představovala si, jak s ním chodím. Imaginárně si přehrávala každou větu, kterou by mi řekl. Zamilovaná slova, která by mi šeptal.
A i když jsem na "svého" milovaného nevrhala pár svých pohledů, tak i tak jsem si nemohla odpustit na něj myslet. Sice se říká : Sejde z očí, sejde z mysli .. Ale .. U mě to bohužel neplatí. Můžu jít kamkoliv - nejlépe tam, kudy chodí nebo chodil on - a pořád tě zaměstnávám představami, sny, myšlenkami o něm.
Snažila jsem se, opravdu jsem se snažila, ale je to více méně nemožné s tím přestat. Je to jako .. Jako kdybych na nějakou chvíli přestala dýchat. Je to jako... ztratit to nejhlavnější, co potřebuju k životu.
Ááááá dokonalé! ♥ Já jsem se na tuhle povídku tááák těšila
. Samozřejmě to předčilo mé očekávání - ty to prostě umíš!
Dokonalá první část. Je to takové...ze života *to se mi líbí*
Těším se na další :).