Vůbec neřešte to, že se mi nepovedla. Potřebovala jsem se ve škole vypsat, když zrovna jsem myšlenkama a náladou dneska byla úplně někde jinde. Kurzívou jsou psané myšlenky.

Po delším rozmýšlení, kdy seděla na pařezu na kraji lesa, se nakonec postavila, a spomaleným pohybem, zcela ponořená do svých myšlenek šla směrem ke "kraji světa". Kraj světa se dřív říkávalo vodopádu, páč si lidé opravdu mysleli, že je to kraj i konec světa. Sice tam, kam šla to nebyl vodopád ale něco podobného ..
Obyčejná dívka s úmyslem skočit z útesu. Kdo by to byl řekl? .. Na povrch vypadala, že je zcela v pořádku, že její úsměvy jsou pravé, naprosto upřímné .. Ale uvnitř byla rozpadaná na tisícero kousíčků a to vše jenom kvůli NĚMU.
Postavila se na kraj, ze kterého shlédla dolů. Pomaličku se narovnala a zaryla pohled do dáli.
~*~*~*~*~*~*~*~*~
Dva, kteří si jsou souzeni, spolu nakonec skončí, ať to dopadne dobře, či špatně ale : Žijou spolu šťastně až do smrti. Bože, takový nesmysl! Jako kdyby to bylo možné..
JÁ nebudu mít šťatsný konec. Nikdy se s ním nedám dohromady. Nikdy k sobě nenajdeme cestu a když .. : Celý svět bude proti nám. A on je moc .. hloupý(?) na to mi to říct. Sbohem všem. .. A ty (jo, ty o kterém celou dobu přemýšlím a trápím se) : Budu tě milovat napořád.
~*~*~*~*~*~*~*~*~
Jedna jediná, průzračná slza jí začala téct po tváři, nančemž hned nastaval bolavá grimasa a tichý vzlykot. Naposledy se ohlédla za světem, který opouští. Poté se znovu otočila směrem, kudy nás opustí.
~*~*~*~*~*~*~*~*~
Dva, kteří si jsou souzeni, spolu nakonec skončí, ať to dopadne dobře, či špatně ale : Žijou spolu šťastně až do smrti. Bože, takový nesmysl! Jako kdyby to bylo možné..
JÁ nebudu mít šťatsný konec. Nikdy se s ním nedám dohromady. Nikdy k sobě nenajdeme cestu a když .. : Celý svět bude proti nám. A on je moc .. hloupý(?) na to mi to říct. Sbohem všem. .. A ty (jo, ty o kterém celou dobu přemýšlím a trápím se) : Budu tě milovat napořád.
~*~*~*~*~*~*~*~*~
Jedna jediná, průzračná slza jí začala téct po tváři, nančemž hned nastaval bolavá grimasa a tichý vzlykot. Naposledy se ohlédla za světem, který opouští. Poté se znovu otočila směrem, kudy nás opustí.
Jemně se prohla v zádech, natáhla ruce k nebi a nechala zafoukat vítr do jejích zad, přičemž padala dolů do ledového moře, kde začala po pár chvílích klesat klidně ke dnu.
Naprosto šťastná - Tak, jak si přála.




Tak to je... příšerné. Ta atmosféra a to všechno. Bože... tak strašně jsem se do toho vcítila, až mi na konci vhrkly slzy do očí. Jak jsem říkala - naprosto dokonalá povídka :)♥.