Je zde další kapitola, protože mám chuť na pocity a Z POHLEDU DRACA MALFOYE je prostě špička, takže to nejde prostě nečíst takže prostě jsem překecala Niki, aby napsala další se mnou fuck yeaaah like a boss, že jsem jí překecala -.-" Hi, my name is Bellatrix Lestrange and welcome to Jackass!

Celých sedm dní jsem se mu vyhýbala. Nemohla jsem ho nikde potkat, aniž by se mi udělalo špatně. Teď bych potřebovala oporu, potřebovala bych poradit.. Sama v sobě se nevyznám. Rada by mi pomohla. Seděla jsem v učebně na hodině "Obrana proti černé magii", měla jsem před sebou otevřenou knihu a s naprosto zarytým pohledem jsem se do ní dívala.
Mnozí by řekli, že si čtu nebo že blouzním.. Ale byla jsem s velkou pravděpodobností vyčerpaná. Sice ne moc, ale přeci jen trochu. Jak psychicky, tak fyzicky. Mám totiž někdy období, kdy nemám hlad, tak prostě nejím. Třeba.. Dva dny, nebo tři pak se teda najím - při nejmenším oběd - a pak zase delší dobu nejím.
To ani nešlo, když jsem věděla, že tam sedí. Bála jsem se, že přijde za mnou, že mě bude propalovat očima... Mám z něj divný pocit. Jednou se chová normálně, popovídám si s ním o všem, co mě napadne a pak mi zase nadává.
,,Pane Malfoyi.." ucítila jsem pohled Snapea, - ani jsem nevěděla, že je Draco ve třídě.. sakra, zase ho v mysli oslovuju jménem - kterým mě propaloval ,,A Slečno Folprechtová. Jistě si pamatujeje váš trest.."
Až moc dobře si pamatuju náš společný trest, kde jsme si povídali o lektvarech a jak by si toho Snape nevšiml, kdyby se jede vzal. Když jsem slyšela jenom tenhle začátek, došlo mi, že na to přišel.
,,Odvedli jste dobrou práci, až na jednu maličkost.. Chybí mi účinný nápoj lásky." pokračoval
Alespoň že tak, jenom toho Nápoje Lásky si všiml. Ten zbytek by byl docela v háji, to by se přišlo i na to, co udělal Harrymu a měl by z toho průšvih. Ano, opravdu kupodivu mi došlo, že to udělal on. Bylo mi to jasné a také, když jsme tam jednou spolu šli, byl celý vystresovaný a snad jsem o tom i s ním mluvila (?) .. Nepamatuju si to už - a to mám odbrou paměť - ale to je detail.
,,A chtěl bych vědět, kdo z vás si ho vzal." dořekl s kamennou tváří
Draco .. Malfoy.. To máte jedno, prostě by se nepřiznal. A i kdyby, řekl, že jsem to navrhla já. A nechci, aby kvůli mě měl průšvih. Kvůli MĚ opravdu ne. Spomaleně jsem se nadechla, zavřela oči a na pár vteřin se zamyslela. .. Pane profesore, snad mi to nebudete mít za zlé. O to víc mě teď budete nenávidět. Nejenom proto, že jsem mudlovská šmejdka ale i proto, že "jsem" vám ukradla lektvar.
,,Já pane." dívala jsem se raději před sebe ,,Velice se omlouvám. Namíchám vám nový, slibuji." slíbila jsem mu, páč prababička mě naučila, že Folprechtovi dodržují svoje sliby
Chvíli se na mě díval, načemž já na něj ne, protože v ten moment jsem to opravdu nedokázala. Vypadalo, že váhal nad tím, jestli jsem to doopravdy udělala. Jako kdyby chtěl dát svému vlastnímu studentovi, Dracu Malfoyovi, oblíbenému žákovi, Zmijozelskému princi dát trest raději jemu, než mě.
,,To doufám. Srážím Nebelvíru 10 bodů a nezapomeňte se u mě stavit po hodině. Řeknu vám podrobnosti vašeho trestu."
Jenom 10 bodů? .. Tak to jsem prošla s odřenýma ušima. Tak i tak mi to Nebelvírští vezmou za zlé, jsem jejich oblíbená oběť hlavně těch kluků ze sedmého ročníku. Nesnáší mě, i ty fifleny i když to je mi jedno. Úplně jedno.
,,Jistě." řekla jsem jen, protože jsem k tomu neměla co dodat
Ještě jako kdyby to nestačilo, tak se ten blonďatý debil na mě otočí a kouká na mě. Po nějaké chvíli ještě Snape dodal :
,,Zklamala jste mě, slečno Folprechtová." počemž se mi naprosto sevřel žaludek
Cítila jsem pohledy všech z celé třídy. I tiché chichotání Pansy Parkinsonové a naprosto znechucený pohled Deana Thomase i Seamuse Finnigana. Jako kdybych byla zlodějka a nepatřila do Nebelvíru za to, co jsem udělala. Pomaloučku se mi začaly křivit rty, které se skřiví vždycky těsně předtím, než začnu brečet. Do očí se mi začaly hrnout slzy, ale potlačila jsem to.
Mrkla jsem a na zlomek vteřiny jsem se na něj podívala - Na Draca. Zamyšleně se na mě díval, o to víc mě to deptalo. Tohle jsem prostě nechtěla. Proč prostě není otočený, neřekl nějakou hnusnou poznámku něco jako : ,,Ooo, z mudlovský šmejdky se stává zlodějka." nebo něco horšího.
Bylo by to ale mnohem lepší než to, že se na mě dívá. Nevydržela jsem to a srabácky jsem sklopila pohled do stolu a doufala, že co nejrychleji skončí hodina. Po chvíli jsem se podívala na zem. Spatřila jsem kus pergamenu, který jsem vzala do ruky, pod lavicí rozbalila a začala číst krátký rozhovor :
Vůbec bych neřekla do týhle mudlovský šmejdky, že by to udělala.
To já taky ne, ale víš.. Třeba to udělala pro Draca, aby na něj zaujmula.
Že by se ta špína do něj zamilovala?
Možný je všechno. Tak i tak je to špína. Nepatří sem. Jenom se na ní podívej - Je ošklivá.
Ano, to je.
To určitě psaly dvě holky ze Zmijozelu. Při mém štěstí Pansy a ta tlustá blbka. Ale nad tím, že jsem se zamilovala do... Že by to byla pravda?.. Naštěstí zazvonilo, tak jsem si sbalila věci, zvedla se a stoupla si před stůl Snapea.
,,Dnes v 6 hodin budete třídit papíry v mém kabinetu. Opovažte se udělat něco podobného, co jste udělala posledně." upozornil mě nepříjemným hlasem
,,Ano pane." otočila jsem se a vyšla z učebny
Co nejrychleji a nenápadněji jsem šla na další hodinu, protože jsme opravdu nestála o další křivý pohled. Po škole se to bude šířit jako planoucí oheň. Jedna věc - Že jsem to ukradla já. A další věc - Že jsem údajně zamilovaná do Draca Malfoye.
Chodbami se rozléhal rozhovor mezi Hermionou a Dracem, ale ani trochu mě to nazajímalo - Mělajsem svoje starosti. Vzdalovala jsem se od nich čím dál víc, což pro mě byla možná i úleva. Bylo mi to celkem jedno, hlavně co nejdál od něj.
Strachem nebo spíš překvapením se mi rozbušilo srdce a o to víc se mi rozproudila krev v těle, když jsem málem narazila do sloupu. Lehce jsem zakroutila hlavou a pomalu šla dál - Do tý doby, než si přede mě stoupl.
,,Co to mělo být?! Proč jsi neřekla pravdu?!" vychrlil ze sebe ,,Co po mně vlastně chceš?!"
Kdyby jste se na mě pořádně nezadívali, nevšimli by jste si, že jsem se zachvěla. Udělalo s emi ještě víc špatně. Začala mě třeštit hlava, v hrdle jsem měla sucho... Nemám totiž ráda, když po mě někdo křičí.
Když jsem byla malá, hodněkrát po mě ječel otec, mám z toho trochu.. Trauma. Mám pak často chuť se rozbrečet, utéct někam hodně daleko ..
Draco, chci po tobě toho hodně. Aby si mi prostě dal pokoj, vyhýbal se mi stejně jako já tobě a nechal mě být. .. Bylo by to pro mě nejlepší, než když občas z amnou přijdeš, normálně si se mnou povídáš, nacož si zvykám a pak mi začneš nadávat.
,,Prosím, neřvi na mě." poprosila jsem ho snad poprvé za celou dobu, co chodím do Bradavic a věnovala mu teprve druhý pohled za začátek dne
,,Proč jsi to udělala?" zeptal se tižším, ale hnusným hlasem
Unaveně a "přepracovaně" jsem si promnula čelo. Bylo toho na mě orpavdu moc. Tímhle mi zrovna nepomohl.
,,Ber to tak, že jsem tě chtěla ušetřit trestu. Stačí?" zalhala jsem napůl, i když to z části byla samozřejmě pravda
,,Ne, nestačí." ušklíbl se ,,Nemáme se rádi, dokonce ani nejsme přátelé." to mě trochu dostalo
Nejsme ani přátelé. Tak co jsme? proč si se mnou povídá? Jen tak? Proč jsem se mu svěřovala s rodičema? Určitě to roznesl po celé škole, řekl to Pansy ne-li hůř.
,,Proč by tě mělo zajímat, jestli budu mít trest, nebo ne? .. Nelži!"
Nelhala jsem. Ne tak úplně aspoň. Ozval se zvonek a pouze jsem pokla, páč jsem mu nechtěla na nic odpovídat.
,,Přijdu pozdě na hodinu." řekla jsem a začala odcházet
Něco se mě dotklo. Něco .. Hebkého, jemného.. Bože, on mě chytl za ruku. To snad ne. Proč mě nenecháš konečně na pokoji?!
,,Však oni se bez tebe obejdou.."
Na setinu vteřiny jsem zavřela oči, páč se mi začalo dělat hodně mdlo. Zase jsem je otevřela a zaměřila svůj pohled na něj.
,,Pusť mě."
Ignoroval mě. No, opravdu bezva. Rovnou mě šoupni ke Svatému Mungovi do oddělení psychopatů, díky.
,,Co ode mě chceš?" zeptal se znovu
,,Pusť mě." zopakovala jsem, načemž jsem se mu podívala do očí, ani nevím proč jsem to udělala
S menší nenávistí a arogancí se na mě podíval a pustil mě. To, že se na mě nenávistně podíval se mě nevysvětlitelně dotklo. Hodně se mě to dotklo.
,,Užij si hodinu." řekl hnusně, pak se otočil a odešel
Šla jsem na hodinu, kam jsem přišla pozdě, všichni se na mě podívali ale já jsem se v rychlosti omluvila a sedla si. Stejně jsem tu hodinu nevnímala, takže když zazvonilo tak jsme se přesunula k jezeru, kde jsem popadla první kámen, který jsem viděla a hodila ho do vody.
Sáhla jsem po dalším kamenu, přičemž jsem ucítila štípnutí v ruce a něco horkého. Podívala jsem se na svou dlaň, do které jsem se omylem řízla. Byla celá od krve. Sykla jsem bolestí.
,,Do háje." šeptla jsem si sama pro sebe ale i přes tohle "maličké" říznutí jsem popadla další a hodila ho do vody
,,Tomu rozhovoru se nevyhneš.." řekl neutrálním tónem
Ignorovala jsem ho a jako naprostá psychopatka jsem s pořezanou dlaní házela další kámen do vody. Nechtěla jsem s ním mluvit, nezajímá mě ..
,,Proč jsi to vzala na sebe?" zeptal se chladně
Dala jsem si přes ruku kus rukávu a hodila jsem tam další, protože se mi líbilo pokaždí to "ŠPLOUCH", když dopadl do vody.
,,Proto." odpověděla jsem, přitom jsem se na něj ani nepodívala
,,To pro mě není odpověď."
,,To už ale není můj problém." opáčila jsem, hodila menší kamínek do vody, který ale trochu zavadil o mou menší ránu, tak reflexně jsem se chytla za zápěstí
,,Ukaž mi ruku, Folprechtová." řekl, a lehce jsem nad tím protočila očima, páč zase dělal, že jeví zájem
Podívala jsem se na svůj rukáv, který byl celý zakrvácený. To se opravdu bude krásně prát, ano ano. Ani nevím, proč zrovna nad tímhle přemýšlím..
,,Neřeš to. Ani mojí ruku a ani to, že jsem to vzala na sebe."
Slušnějí řečeno jsem mu to nakázala, ať to udělá, protože už mi lezl na nervy tím, jak se pořád tak trapně vyptával.
Slušnějí řečeno jsem mu to nakázala, ať to udělá, protože už mi lezl na nervy tím, jak se pořád tak trapně vyptával.
,,Fajn. Tak tedy naposled - Proč jsi to udělala?"
Vůbec se nenechal odbýt! Proč jsem prostě k němu nepřišla a nedala mu facku? To by mělo nějaký účinek. .. Možná.
Krátce jsem zkontrolovala moou ruku, která nevypadala zrovna nejlíp. Poté jsem se za celou dobu poprvé na něj otočila.
,,Ber to jako laskavost. Nic po tobě nechci." zalhala jsem
Ale jenom trochu. Já jinak nelžu.. Alespoň ne tak často. A když chci, umím to opravdu přesvědčivě. Jo, to mi jde. No.. To je jedno.
,,Laskavost.." papouškoval to po mě - opakoval, ale to máte jedno - ,,Proč by mi dělal laskavost někdo, kdo mě nenávidí?"
,,Jak můžeš vědět, že tě nenádivím?" opáčila jsem, protože jeho "pravdivá" nebo spíše "pohotová" tvrzení mi začala lézt ještě víc na nervy, než on sám o sobě
On pouze pozvedl obočí. Další jeho gesto. U Merlina, to je tak.. divný rozhovor. Naprosto nesmyslný. Štvu sama sebe, štve mě moje ruka a štve mě především on. Krása, opravdu krása.
,,Chceš mi namluvit, že umíráš láskou ke mně? Že mě máš ráda?"
Ne, neumírám láskou k tobě. A ne, nemám tě ráda. Prostě tě jenom miluju ty debile! Seš fakt idiot, nesnášim tě za to, že jsem to ve své mysli přiznala! Že jsem ti říkala celou dobu jménem! Nesnášim tě! Do háje nesnášim tě!
,,Nebuď směšná. Nenávidíš mě stejně tak, jako já tebe." nahodil jeho klasický "Malfoyovský" škleb
,,Nebuď směšná. Nenávidíš mě stejně tak, jako já tebe." nahodil jeho klasický "Malfoyovský" škleb
,,Netvrdím, že tě miluju." ujistila jsem ho
Vidíš co děláš?! Idiote! U merlina já jsem blbá! Vždyť to nemůžeš vidět, ani slyšet!.. To je jedno. Ale tak KOUKEJ co děláš! Jak lžu!
,,Ale tvrdíš, že mě máš ráda. A to je skoro to samé."
To teda není! Já mám spoustu kamarádů, a ty mám ráda! To kdybych je milovala nebo by platilo pravidlo : KAMARÁD TADY RÁD tak jsem pro ..... No nic.
Zakroutila jsem pouze nad ním hlavou, i když v hlavě jsem to měla samozřejmě jinak, že?
,,Myslí si co chceš." podívala jsem se na jezero a hodila tam poslední, menší kámen
,,Jen tak mimochodem..měla bys jít na ošetřovnu."
No neříkej, opravdu? Vždyť to ty jsi mě zdržoval! Jinak bych tam už dávno byla a netekla by mi krev až po trávě. I přesto jsem se na něj otočila a on se na mě díval - Bezva. Jako ty trapný momentky z trapných filmů.
Pouze jsem se podívala na svou dlaň, která nevypadala nejlépe. Trochu mě to uklidňovalo protože jak jsem ztratila... "menší" množství krve, byla jsem trochu omámená, i když to na mě nebylo moc vidět.
,,Jo." přitakala jsem ,,To bych asi měla." po chvíli jsem zvedla oči a podívala se mu do jeho očí
Znovu jsem si raději svou ránu prohlížela, páč furt na mě koukal. Pak jsem se na něj znovu podívala.
,,Znervózňuješ mě." řekla jsem, protože to byla pravda - Vyjímečně
Opravdu mě znervózňoval. Bála jsem se udělat před ním sebemenší pohyb, aby to nevypadalo blbě nebo.. Já nevím.
,,Znervózňuju tě?" podíval se na mě nechápavě
No, krásný, podíval ses na mě ooo ! Opravdu mě to uklidní! Klídek Jenny, klídek. Nádech, výdech, nádech, výdech.
,,Proč?"
Se na sebe podívej ne? Sám víš, jak vypadáš, kdo jsi a pak se podívej na mě - Proč by jsi mě neznerózňoval? .. Hned jsem zakroutila hlavou, protože to už tak i tak bylodost.. divné.
,,To je jedno.. Půjdu s tou rukou na ošetřovnu." šla jsem pomalu do hradu a on se po cestě ke mě přidal
,,To je jedno.. Půjdu s tou rukou na ošetřovnu." šla jsem pomalu do hradu a on se po cestě ke mě přidal
,,Chováš se divně." řekl
,,Všímáš si brzo." konstatovala jsem, když už jsem pro všechny byla divná, a ještě se divně chovám tak jako ..
,,Udělal jsem něco, o čem nevím?" zeptal se nechápavě
Skoro jsem se v duchu usmála, jak to znělo.. Roztomile, když nechápal. Roztomile, já jsem se fakt pomátla. Po chvíli jsme si všimla, že pomalu ale jistě vstupujeme do hradu.
,,Měl by jsi se přestat se mnou bavit.. Uvidí tě někdo ze Zmijozelu." upozornila jsem ho
,,No tak!" zastavil se a podíval se na mě ,,Nechovej se pořád jako malá.. Vysvětli mi, o co jde... Co jsem provedl?"
Takže já jsem nechutná, hnusná, divná šprtka, do toho se chovám jako malá a evidentně jsme jako jeho náhradní máma, protože si myslí, že něco provedl. Bezva.
,,Nic jsi neprovedl!" vyjela jsem na něj a měla na mála k tomu mu jednu vrazit ,,Neřeš to prostě!" dořekla jsem a šla směrem k ošetřovně
,,Tak proč se ke mně chováš takhle?! Nejdřív na sebe vezmeš něco, co jsi neudělala a potom se ke mně chováš jako k někomu, kdo.. Proč mi prostě neřekneš, co se děje?"
Do očí se mi nahrnuly slzy. Otočila jsem se na něj. Ale místo odpovědi jsem vešla na ošetřovnu. Poté jsem slyšela jenom tlumené křičení, načemž se mi udělalo špatně a na moment jsem se zhroutila. Svezla jsem po dveřích dolů, měla jsem zalehlé uši a vůbec nic jsem neslyšela.
Rozbrečela jsem se na plno. Bylo mi špatně. Až po chvíli jsem začala vnímat to, že najednou sedím a Madam Pomfreyová mě ošetřuje. Vůbec si nepamatuju, jak jsem se dostala do sedu. Ale bylo mi to celkem jedno. Povídala mi něco, či se na mě něco ptala ale to já už nevím - Nevnímala jsem jí.
Poté jsem pouze poděkovala, páč bylo už šest hodin a musela jsem odejít - Na trest, který mi dal Snape.
Z pohledu Draca Malfoye1\2
Z pohledu Draca Malfoye 2\2
Z pohledu Draca Malfoye1\2
Z pohledu Draca Malfoye 2\2




Ááááá ona se fakt zamilovala ♥. Z těch jejích yšlenek fakt nemůžu - hlavně tady na konci, u toho pokecu u jezera
Ne, neumírám láskou k tobě. A ne, nemám tě ráda. Prostě tě jenom miluju ty debile! Seš fakt idiot, nesnášim tě za to, že jsem to ve své mysli přiznala! Že jsem ti říkala celou dobu jménem! Nesnášim tě! Do háje nesnášim tě!
Prostě... pocitózní ♥♥