Poslední mini kapitolka této povídky ;) . Děkuju těm, kteří ji četli jsem ráda, že jste si našli čast číst tuto kraťoulinkou povídku. :*

Drahé srdce, omlouvám se za všechny rány. Tolikrát ti bylo ublíženo. Divila jsem se, že jsi nad tou tíhou, nad tím tlakem .. Že jsi i přes to všechno bilo dál a udržovalo mě naživu. Mnohdy a často jste měli mezi tebou a mozkem konflikty.
,,Nevidí jeho chyby?! Je to idiot! Kolikrát už se kvůli němu trápila! Ať přestane!"
,,Vždyť žádné chyby nemá. Ano, je to idiot o tom ví, ale jinak žádnou další na něm nevidí."
,,Proč s tím nechce přestat? Sama vidí, že to nemá cenu. Tohle všechno. Trápení, slzy, nekonečné myšlenky, kterými mě zaměstnává o něm, to, že se na ní podívá a ty bušíš jako o závod.. Už to nemá cenu."
,,Ano, to je pravda. Nemá to cenu. Možná si dělá falešné naděje, možná to, že ty přemýšlí o tom, si ublížit, ukončit tohle všechno.. Jo, to možná nemá cenu. Ale je tu jeden velký problém, který ty nikdy nepochopíš : I přes tohle všechno, jak jí ubližuje, kolikrát kvůli němu brečela.. Tak ho pořád miluje."
Ano, přesně takhle to probýhá v mím srdci i v hlavě. Každý den. Každou hodinu. Každou minutu, Každou vteřinu. Kdyby jenom pochopil, že bych kvůli němu i umřela. Že dýchám jenom pro něj. .. Miluju tě. Pořád a stále.




Jako vždy. Prostě ááááááááááááááá♥ pravdááá. Ta hádka mezi mozkem a srdcem byla dokonalá! ♥
Jsem ráda, že jsi tuhle krátkou povídku psala :). trašně dobře se to četlo + hrozně se mi líbila.