16. července 2012 v 16:14 | Jenny
Divný název kapitoly, já vím :D Když mě nic lepšího nenapadlo. Příště se poleším :) . Snad se vám bude líbit ^^
Btw: Ze začátku budou takhle delší odstavce těch dvouch, potom se (snad) budou střídat :P
S pohledem zaměřený ven na krajinu nejmladší Malfoy přemýšlel ve vlaku, kde naproti němu seděl jeho nejlepší přítel Blaise Zabini, který se tvářil naprosto chladně a bez jakékoliv známky potěšení, že jedou do Bradavic, načemž vedle něj bylo volno, protože si vedle snědého chlapce chtěl sednout Creb, což si rozhodně nepřál.
Vedle Zmijozelského prince seděla ta otravná, namyšlená a naprosto hloupá Pansy Parkinsonová. Musel nad ní protočit očima, protože už půl hodiny v kuse na něj mluvila, ale on jí neposlouchal. Neměl na to ani náladu, nervy, či pochopení pro její hloupé řeči, které nikoho nezajímaly.
Opravdu, ale opravdu hodně se mu nechtělo zpět do školy. Jeho matka ho doslova musela vykopnout z Manoru, jinak by vůbec nejel. Proč by měl? Co ho tam drželo? Studium?
,,Heh, to určitě. Nikdy bych se tam dobrovolně nevrátil." pomyslel si a na jeho tváři se objevil úšklebek, který ho charakterizoval
~*~*~*~*~*~*~*~
Naprosto zamyšleně četla knihu o Kouzelných tvorech, kterou měla rozečtenou od prázdnin, načemž jí ji půjčila její dobrá kamarádka Ginny Weasleyeová - do které je zamilovaný její nejlepší přítel Harry - a dovolila jí, aby si jí prozatím nechala.
Po pár chvílích ucítila závan máslového ležáku, ale bez zázvoru, přičemž se nad tím v duchu poušklíbla. Když vzhlédla, spatřila jak Ron drží už poloprázdnou sklenici. Hned jí v hlavě naskočilo, že tady musela být paní se sladkostmi, ale nezaregistrovala jí, protože si nevšímala okolí.
Hned knihu zaklapla a lehce se zamračila, když neuviděla Harryho.
,,Kde je Harry?" zeptala se automaticky
Podíval se na ní.
,,Šel si odskočit." vysvětlil a všimla si, jak má na zubech zbytek Bertíkových fazolí tisíckrát jinak
,,Kam odešla-" ani nemusela doříct celou otázku, protože jí ihned odpověděl
,,Myslím, že šla směrem k Zmijozelským." odpověděl pohotově
,,No skvělé. Ron se mnou nepůjde, takže tam budu muset jít sama a potkám tam tu arogantní fretku Malfoye." s rukama podél těla se nadechla a pomalým krokem se tam vydala
~*~*~*~*~*~*~*~
Tlumeně zaregistroval starý a rozklepaný hlas starší paní, která procházela uličkami Zmijozelského oddělení. Stejně neměl na nic chuť, takže dál s vědomím, že nevnímá okolní svět pozoroval krajinu.
Už z dálky zpozorovala, že se na ní všichni Zmijozelští otočili, hlavně z vyšších ročníků. S pohledem zaměřený dopředu, aby se nedívala na ty idioty, šla za vozíčkem se sladkostmi. Trochu jí zamrazilo v zádech, když cítila na sobě všechny ty nenávistné pohledy. Najednou si všimla, jak vedle "milovaného" Malfoye hysterčí Pansy.
,,Draco! Draco! Je tady ta mudlovská šmejdka!" mluvila naprosto vystresovaně, ale Draco sebou ani nehnul do té doby, než na něj nesáhla
Sice slyšel, jak vedle něj ječí, ale vůbec nevěděl co a ani ho to nezajímalo. Určitě jenom to, že se jí zlomil nehet a ať jí to pofouká, nebo další podobnou nemyslnou věc. Ucítil dotek její ruky na svých žebrech. Zmenšily se mu zorničky. Srdce se mu rozbušilo jako o život a v hlavě se mu vracely obrazy, které už vidět nechtěl. Bez rozmyšlení se prudce postavil.
,,Co na mě saháš?!" rozkřičel se přes celý vagón tak nahlas, že všichni zděšením a strachem ztichli
Na sucho polkla. Jak se takhle mohl chovat ke své spolužačce, která s ním chodila do stejné koleje? Nebo se povídalo, že s ní i chodí. Bez jakéhokoliv slova pozorovala rozčíleného Malfoye, který ji chtě-nechtě někde uvnitř naháněl strach.
Pansy na něj pouze s menším strachem v očích hleděla.
,,Draco-"
,,Už na mě nikdy nesahej! Je ti to jasný?!" hleděl na ní s blesky v očích
,,Uklidněte se, mladý muži. Slečna vám nic neudělala." zapojila se do toho paní s vozíčkem plný lákavých sladkostí
Ten po ní hodil pouze pohledem, který přesně říkal to, co říkat měl : ,,Zmlkni". A poprvé zaznamenal Hermionu, na kterou se podíval.
Jeho pohled .. Přejel jí mráz po zádech a sevřel se jí žaludek. Tolik nenávisti, někde hlouběji i ublížení a strach, načemž všechno bylo zakryto úšklebkem .. A i když věděla, že bude za mudlovskou šmejdku, která se bojí tak beze slova odešla se zvláštním pocitem.
Posadil se s tím, že se podíval na Blaise, poté beze slova zaměřil pohled opět ven z okna a celý zbytek cesty si Pansy nevšímal.
Oh, tak to je... dokonalé ♥. Naprosto jsem hltala každé slovo (co slovo - spíš každé písmenko
). Áááá já se táák těším na další kapitolu. :) ♥ Tahle povídka bude určitě jedna z mých nejoblíbenějších :).