
Dark times - Vzpomínky 2\2
30. srpna 2012 v 17:58 | JennySama sebe jsem dokopala k tomu, abych napsala kapitolu. Dneska jsme byla na chvilku venku a jinak tady sedim a trucuju a chybí mi, protože sme jaksi-taksi byli stanovat a je to takový.. Divný, když ho nemám vedle sebe.. <\3 .. Ééé nebudu vás tady zahrnovat kecama. Doufám, že se vám bude kapitola líbit :)) . Jinak jestli se vám ty vzpomínky líbí, mám v plánu je občas zapojit do kapitol :D*

Stoupl jsem si pod sprchu a pustil na sebe studenou vodu. Chtěl jsem se trochu probrat, abych nebyl úplně mimo z té až moc dobré omamné látky s jménem Ohnivá whisky. Po pár chvílích jsem už začal vnímat trochu to, co se kolem mě "neděje" a posunul kohoutek tak, aby se spustila teplá voda.
O to víc jsem začal vzpomínat a přemýšlet. Dělá to sice každý, ale stejně je to docela ironie - Každý člověk když se koupe, sprchuje cokoliv.. Přemýšlí o životě a vzpomíná. Už je to takovej rituál.
~*~*~*~*~*~*~*~
Venku foukal studený, ale i přesto lehký a příjemný, podzimní vítr. Listy pomalu opadávaly ze stromů - i z naší tradiční vrby mlátičky - a prváci skákaly do kupiček listí. Ten den jsem neměl zrovna nejlepší náladu, protože jsem se dozvěděl, že můj otec je v průšvihu. Byla to ještě doba, kdy jsem s Pansy nechodil..
Šestý ročník (aspoň mám takový dojem). Seděl jsem ve společenské místnosti v jednom z křesel a zamyšleně se díval do krbu. Sice jsem věděl, že celou dobu tam sedí někdo se mnou, ale vůbec jsem to nevnímal.
Ale pak mě tohle moje trucování přestalo bavit. S nezájmem jsem pootočil hlavu směrem k pohovce. A kdo tam neseděl? .. Pansy Parkinsonová. V ruce držela knihu a četla si. Musel jsem se pobaveně ušklíbnout.
~*~*~*~*~*~*~*~
Rukou jsem zašmátral po ručníku, který jsem si obmotal kolem pasu a odkráčel jsme do ložnice ke skříni, kde jsem si vytáhl něco na spaní, oblékl se, lehl si na postel a zadíval se do stropu.
~*~*~*~*~*~*~*~
Parkinsonová a knížka? To přece vůbec nejde dohromady! .. Uchechtl jsem si nad tím. Myslel jsem si, že tím upoutám její pozornost, ale nic. Ušklíbl jsem se, postavil se a sedl si vedle ní.
,,Odky víš, co to je knížka?" zeptal jsem se naprosto Malfoyovsky a čekal na odpověď
Jenomže ona na mou otázku vůbec nereagovala, místo toho otočila na další stránku a očima bloudila mezi řádky. Surově a prudce jsem jí vyrval z rukou knihu.
Zvedla ke mě hlavu a okamžitě můj vítězný úšklebek na rtech mi zmrzl. Po tvářích ji tekly slzy. .. Celou dobu brečela, a já si toho nevšiml? .. Než bych cokoliv mohl udělat, vzala si svou knihu, kterou mě nezapomněla fláknout po hlavě a odešla.
~*~*~*~*~*~*~*~
Víčka mi začli pomalu ale jistě klesat. Zavřel jsem je úplně, zklidnil svůj dech a cítil jsem, že pomalu ale jistě usínám.
~*~*~*~*~*~*~*~
Od tohoto dne jsem pořád měl v hlavě jenom a jenom Pansy. Vlastně jsem jí začal nenápadně pozorovat. Držela se od ostatních dál, hlavně ode mě. Nechápal jsem proč, proto jsme hledal příležitost, kdy bude úplně sama a já ji budu moct oslovit.
Ale ona byla dost mazaná, páč vždycky když už jsem byl připravený si s ní promluvit, někam se nenápadně vypařila. Ale jednou se mi to přece jenom jednou povedlo - Zastihl jsem ji, když šla ze školních pozemků.
~*~*~*~*~*~*~*~
Nicméně, dobrou noc. O Dracu Malfoyovi ještě uslyšíte, ale aristokrat je momentálně moc unaven a trochu mimo mísu, aby mohl dál rozumně přemýšlet.
Komentáře
Nááádhera
Pansy s knížkou mě teda dostala, úplně jsem si říkala to samý, co Dracouš
A ten konec? Luxusní
Hrozně se těším na pokráčko! ![]()
Nádherná, dokonalá kapitola ♥!
Když jsem si četla, jak Pansy drží v ruce knížku a čte, tak mě hned napadlo: Pansy a knížka?
A hned, jak jsem četla toho Draca, že si myslel vlastně to samé, tak to mě rozsekalo
...
Z toho konce jsem nemohla, ten byl napsaný... úžasně ♥.
A ty vzpomínky se mi strašně moc líbí, takže jednoznačně hlasuju PRO - dávej to tam
.




Úžasná krásná kapitola :)) Moc se Ti povedla :)
U té věty, kde měla Pansy v ruce knížku, mě napadlo přesně to samé, co Draca
A ten poslední odstavec..úžasný, skvělý :))
Těším se na další :)