1. srpna 2012 v 8:30 | Jenny
Jedna jednorázovka, která mě napadla, když jsme četla jeden citát. Je to možná kravina, ale musela jsem to napsat ^^ Cover se mi moc nepovedl .. Neřešte. věnuju jí hlavně Nikince, která je teď na dovolené... Ty víš, synáčku :') . Snad se vám bude líbit :)
Byla schovaná za menší skálou, přitom se lehce krčila a očima těkala po bojišti. Válka mezi dobrem a zlem byla v plném proudu. Mihala se jedna kletba za druhou. Nešlo říct, že by se nějaké zaklídnadlo používalo víckrát, protože se to střídalo.
Bylo už hodně mrtvých. Netušila, jestli je její manžel naživu, ale důležitější byl její chlapeček Draco. Než se šel postavit osudu čelem, objala a ho a věnovala mu dlouho pusu na čelo. Poté se rozutekl pryč.
Vlastně ani nevěděla, na jaké straně má bojovat. Pomohla Potterovi, aby zjiszila, jestli je její jediný syn naživu. Nechtěla už poslouchat Temného Pána. Pod jeho rozkazy trpěla už víc, než bylo zdrávo.
Spatřila Šedohřbeta a svého syna s hrdým, Malfoyovským úšklebkem na tváři. Cukla sebou, když se kolem ní mihla kletba. Hned svého kolegu smrtijeda omráčila. Pouhých pár vteřin se na něj nedívala. Když znovu pootočila hlavu směrem kde byl Draco..
Už tam nestál s odhodláním ho zabít. Už pouze ležel na zemi, v jedné ruce měl hůlku a druhou ruku měl položenou na své hlubší ráně na břiše. Se slzami v očích se postavila, natáhla ruku a vyslovila s hlasitým křikem:
,,Avada Kedavra!" a smradlavý vlkodlav lehl k zemi
Vydala se ke svému synovi. Klekla si k němu, podívala se na všechnu tu krev, o kterou přicházel a znovu se mu podívala do očí, přičemž jí stékaly slzy po tvářích.
,,Synáčku.." zašeptala zoufale a začala ho hladit po tváři ,,Budeš v pořádku." zajíkla se vzlykotem ,,Severus ti pomůže."
Podíval se na ní a zlehka se pousmál. To jí rozplakalo ještě víc. Začala vzpomínat na to, Jak Draca rodila. Nebo jak se mu poprvé zajiskřilo v očích, když dostal koště. Nebo jak vrhal na ní smutné oči, když stáli u vlaku a zamávala mu, když nastupoval.
Jak začal růst a Lucius začal být přísnější. Chtěl po něm, aby se stal smrtijedem - Aby byl tak jako on. Snažila se nějakým způsobem se k němu nějakt dostat, ale pokaždé její pomoct odmítal.
,,Maminko.." oslovil ji tiše
O to víc se jí řinuly slzy po tvářích. Sklonila se k němu a pevně ho sevřela za ruku, ze které mu vyndala hůlku.
,,Ano zlatíčko?" políbila ho na čelo, poté se mu podívala do očí
,,Mrzí mě, jak jsem se k tobě choval. Uvědomil jsem si, že to bylo ode mne hnusné. Omlouvám se." zašeptal provinile a stejně jí oplatil pohled do očí
Pohladila ho dlouze po tváři
,,To nic, to nevadí."
,,Vyřiď té zatracené mudlovské šmejdce Grangerové, že jsem ji miloval a ať si to užije s Weasleyem. A Potterovi potom pogratuluj, že zabil Voldemorta." řekl s menším pobavením
,,Synáčku, to všechno potom můžeš. Budeš v pořádku, uvidíš." šeptala, aby se sama sebe přesvědčila, že to tak bude a že její synáček neumře
,,Byla jsi to jediné v životě, pro co jsem žil." natáhl se k její tváři a dlouze ji na ní políbil ,,Mám tě rád, mami." pomaličku se odtáhl, zase se položil na trávu a s posledním vydechnutím zavřel oči
Narcissa Malfoyová se hystericky rozvzlykala, vzala svého milovaného a jediného synáčka do náruče, zoufale ho objímala a doufala, že tohle není pravda. Určitě jí jenom zkoušel a za chvíli otevře oči - Ale marně, načekala by se.
,,Můj malý chlapeček.." šeptala neslyšitelně
Největší bolestí na světě je vidět umírat své dítě.
Néé tohle mi nedělej ;(( Nemám ráda, když Draco v povídkách umře... vždycky mě to rozpláče, přesně jako teď.