17. září 2012 v 17:09 | Jenny
Donutila jsem se napsat další kapitolu, protože mě hrozně mrzí a štve, jak na povídky kašlu, když vím, že jsem teprve na začátku a že se to doslova "rozjede" nědkde uprostřed prostě. Tak, snad se vám bude kapitola líbit, už vás nebudu zdržovat :*
První školní den. Jak nenáviděl učení. S menším ušklíbnutím si naházel pár učebnic do brašny. Jeho otec vždycky chtěl, aby se dobře učil a domů nesl dobré známy, aby na něj mohl být pyšný. U toho se zasekl. S dlouhým mrknutím i nádechem se narovnal, přehodil si jí přes rameno a odebral se na svou první hodinu, kde neuvidí nikoho ze Zlatého tria.
~*~*~*~*~*~*~*~
První hodinu měla volnou, takže ještě ležela v posteli a dívala se do stropu. Půlku noci nemohla spát, protože se jí zdály noční můry o Malfoyovi. Ne doslova samozřejmě, ale tak obecně.. Něco se mu muselo stát. .. Nebo si to jenom domýšlela? .. Malfoy se vždycky choval divně, arogantně a občas i tajemně, třeba se nic neděje.
~*~*~*~*~*~*~*~
Nezaujatě se zadíval na jeden bod v učebně a zahrnoval sám sebe svými myšlenkami. Jako kdyby úplně svůj slib vypustil z hlavy. Občas se párkrát ušklíbl, ale stejně se na něj pár lidí divně dívalo a potichu si něco šeptali.
~*~*~*~*~*~*~*~
To už si pomyslela tolikrát, ale sama sebe nedokázala přesvědčit. Znovu zavřela oči a pokusila se znovu usnout, jenomže jí to vůbec nešlo. Pomalu vstala z postele, oblékla se, připravila si věci na vyučování a odešla na snídani, kam si sedla na své místo, nalila si kávu a pořádně se napila.
~*~*~*~*~*~*~*~
Bylo mu to úplně ukradené, drby ho nikdy nezajímaly. Kdyby jim měl věřit, tak by už Millicent měla 3krát kluka, Potter by byl mrtvý - což by mu rozhodně nevadilo - a Weasley by měl useknutý palec. A spoustu dalších věcí.
~*~*~*~*~*~*~*~
Vůbec nevnímala čas. Ale až tak, že snad poprvé v životě šla málem pozdě na hodinu. Naštěstí to stihla, posadila se do učebny a snažila se poslouchat profesora. Letmo očkem zabloudila po třídě. Minulý rok s ní ještě měl tenhle předmět Malfoy.. Zakroutila nad tím hlavou.
~*~*~*~*~*~*~*~
Opřel si tvář o ruku a nenápadně zavřel oči. Měl pocit, že je má zavřený už několik minut, a že určitě zazvoní. Jenomže když je otevřel, uběhla teprve minuta. To ty hodiny nemůžou ubíhat rychleji?! pomyslel si. S otráveným poodfrknutím se znechuceně podíval dopředu.
~*~*~*~*~*~*~*~
Už přestanu přemýšlet, myslet a zaměstnávat se Malfoyem, už se o něj nebudu zajímat. Je to idiot, chová se jako vždycky. Nic mu určitě není. A i kdyby, tak mi do toho nic není a mou pomoct by nechtěl, je to pod mojí hrdost za ním dolejzat. .. Opakovala si pořád dokola do té doby, než jí nevyvolal profesor.
Ááááá! To je táák úžasný ^^ Já prostě miluju to střídání těch pohledů ♥ Ty že kašleš na povídky? Co mám potom říkat já :P ? Nicméně, kapitola byla úžasná, překrásná, prostě pohádková! Těším se na další ;)
P.S.: Blázen jedině tak do tvejch povídek ;))