Zase zanedbávám, jsem vážně hrozná ale tak vy mi to určitě odpustíte, mám teďka trošku něco jiného na práci, do toho ještě teďka střední (která mě mimochodem vůbec nebaví a to sme se ještě nezačali učit) .. Humuuuuus prostě.. :X .. Tak, snad se vám kapitola bude líbit :)) .

Seděla na posteli v dívčích ložnicích v jedné z Nebelvírských věží, vyjímečně naprosto ignorovala její spolubydlící Levanduli Brownovou, protože byla naprosto zamyšlená. V hlavě se jí mihlo tolik otázek.
~*~*~*~*~*~*~*~
Stál na Astronomické věži, s očima zahleděné na večerní atmosféru Bradavic. Sám sobě si slíbil, že se vzchopí, aby si nikdo ale doopravdy NIKDO nevšiml jeho divného chování. Nemůže přece nechat to zajít tak daleko, aby k němu někdo přišel a zeptal se ho, jestli se s ním něco neděje!
~*~*~*~*~*~*~*~
Po celou dobu večeře z něj nespustila oči. Když vešel do síně, nezačal ponižovat žádné prváky, jako vždycky. Místo toho si beze slova sedl ke stolu, opřel si tvář o ruku a zadíval se do stolu. Vždyť takhle se Malfoy přece nechová!
~*~*~*~*~*~*~*~
Draco Malfoy přece není slaboch, nepotřebuje něčí lítost, ani pomoct a trapné rady a slaďoučké řečičky, že všechno bude v pořádku. Jeho ego mu nedovolovalo si myslet, že by nedokázal tohleto udržet v tajnosti.
~*~*~*~*~*~*~*~
Nemalfoyovský Malfoy .. Existuje to vůbec? Nakonec jenom nad tím vším zakroutila hlavou - převážně nad sebou - a s povzdechnutím se odebrala do dívčích koupelen, aby se mohla připravit na říši snů, kterou tak zbožňovala.
~*~*~*~*~*~*~*~
Zhluboka se nadechl, aby se mohl trochu uklidnit, páč vnímal to, jak se mu sevřelo hrdlo. I žaludek se sevřel (a to nebylo jenom tím, že nejedl). S posledním nádechem čerstvého vzduchu se s pochmurní náladou odebral do sklepení.




Krása Jenny
Chápu tě ;)