Přináším vám další kapitolu této povídky :)* .. Baví mě psát Dracovi a Hermiony myšlenky :D Nevím proč, ale je to tak .. A jak se máte? Co nového ve škole? .. Taky by jste chtěli už prázdniny jako já? .. o.O ..

Byla sobota ráno. Už skoro týden utekl, počasí se pořád střídalo a skoro vůbec neviděla Malfoye. Na snídaně nechodil, ani na obědy, na večeře jenom občas .. Už zase svůj slib, že se přestane zabývat záležitostí "blonďatý-arogantní-idiot-číslo-jedna" dávno porušila. Znechudeně se zadívala na Rona, který se ládoval vejci, toustem a slaninou. Rozhodla se o tom s nimi nenápadně promluvit.
~*~*~*~*~*~*~*~
Hlava ho třeštila jako blázen. Gravitace ho táhla k zemi víc, než normálně. Ztěžka se nadechl, napřímil se a bledší, než kdy jindy odcházel do Velké síně. Chtěl se napít kávy, která by ho probrala.
~*~*~*~*~*~*~*~
Podívala se na Harryho. S pomalým nádechem řekla:
,,Nemáte pocit, že se Malfoy v poslední době chová divně?"
Ron hned "zbystřil" a podíval se na Harryho, načemž si vyměnili pohledy. Než by jeden z nich něco mohl říct, tak pootočili hlavou ke dveřím. Nechápavě zamrkala. Podívala se stejným směrem jako ti dva a ztuhla.
~*~*~*~*~*~*~*~
Cítil na sobě pohledy úplně všech, kteří tam seděli. S ignorující tváří se posadil, nalil si svou milovanou, černou kávu a s pozvednutím hrnku si trochu usrkl. Koutkem oka se podíval na Pansy, která seděla skoro na konci stolu. Od té doby, co jí seřval ve vlaku před Grangerovou, tak se mu vyhýbala.
~*~*~*~*~*~*~*~
Oba dva stočili pohled opět k ní. V normálním případě by znevózněla, ale naprosto hypnotizovaně pozorovala toho, koho tak nenáviděla. Vypadal zničeně. Šedivé kruhy se mu rýsovaly pod očima. Jeho pleť byla už ani ne bledá, spíše bílá jako skolní křída. Prázdný pohled, kterým se na všechny díval.. Už v jeho očích už nebyla žádná jiskra. Jako kdyby umřel.
,,Myslím si, že se stal..-" načínal Harry, ale Ron mu skočil do řeči
,,Harry, nemluv o tom! .. Je to blbost!" zabručel
,,Že se stál čím?" zamračila se
Významně se jí podíval do očí.
,,Myslím si, že se stal smrtijedem." řekl tišeji
Hned po tom "slově-se-S" se na něj musela podívat.
~*~*~*~*~*~*~*~
Pořád cítil něčí pohled. "Něčí" .. Všichni se na něj občas podívali, ale tenhle cítil od té doby, co vešel. Pozvedl hlavu a oplatil té osobě pohled. Byla to Grangerová. Co na něj tak civěla? .. Sám moc dobře věděl, že nevypadá nejlíp, ale nemusí se na něj ještě dívat jako všichni ostatní. S nenávistným úšklebkem se postavil a odešel někam, kde by mohl být sám.
~*~*~*~*~*~*~*~
Chtěla se zvednout, jít za níma zeptatse ho,coho trápí ale jejíhrdost nedovolovala se snížit tak nízko,aby se vtírala. S omluvou že musí jít se zvedla a odebrala se do knihovny, kam se posadila a začala si číst.




Áááá přímá řeč ♥. Miluju to její filozofování
. Nemůžu se dočkat, až ho konečně osloví a zeptá se ho, co ho trápí... pokud se to vůbec stane
.
.
Ááá já chci další kapčůů