Teprve třetí kapitola. Já vím, jsem hrozná :3 . Když já si nemůžu pomoct, baví mě psát teď ostatní povídky a mám pořád a pořád nápady na nový :D .. Já snad ty rozepsané nedokončím, ach jo ach jo. No nicméně - Snad se vám bude líbit :)) Enjoy it! :**

Celé čtyři dny proběhly a utekly docela rychle. Spíše to byl "otevírací" týden. páč se teprve začali všichni učit. I přesto byl vděčný sobotnímu ránu, kdy mohl vstát až v deset a v klidu si sednout ke Zmijozelskému stolu, načemž si pokaždé nalije kávu a jak dlouho se mu zachce, snídá.
Listoval Denním Věštcem, ale nic zajímavého nenašel, takže spíše jen tak prázdně očima přejížděl řádky, a občas si něco přečetl. Ale hned jak mu do nosu zavlála známá vůně, odlepil oči od novin a podíval se na ní - Ashley.
Měla na sobě šedivý, pletený svetr a obyčejné, uplé, černé džíny. Ale jak v nich vypadala sakra dobře! .. Sledoval každý její pohyb. To, jak si nalila třešňový čaj, dala si do něj lžičku cukru, pozvedla hrnek, načemž si ho přiložila ke rtům a pomalu se napila.
Tak obyčejná věc, vlastně se jenom napila čaje, a jak moc ho to zaujalo. Nasadil naprosto chladnou tvář, postavil se a sedl si naproti ní. Hned jak se usadil tak se na něj podívala. Měla tak nádherné oči, nemohl si pomoct.. Musel se zhluboka nadechnout.
,,Ahoj." pozdravil ji
Maličko se na něj pousmála.
,,Ahoj." oplatila mu pozdrav
,,Skoro celý týden jsem tě neviděl.." zkonstatoval
,,Ty jsi mě hledal (?)." oplatila mu zkonstatování, i když zvědavost tam byla
Rafinovaně s ním mluvila. To snad nebylo ani možné, to byl teprve u druhé věty a už nevěděl, co má říct. Už pár vteřin nic neřekl, musel se z toho nějakt vykroutit. I když měla pravdu.. Na každé hodině, kde nebyla s ním, tak se ohlížel a nakonec si to i zapamatoval, aby věděl, na které předměty nechodí.
,,Tak napůl. Měl jsem chuť si popovídat se svou spolusedící na Lektvarech." pokrčil nevinně rameny
,,A máš pořád chuť si popovídat?" zeptala se s menším pobavením
Pobaveně se poušklíbl.
,,Ano, chci. .. Takže, chceš se jít se mnou projít?"
,,Bude tam ale pršet.." zkonstatovala
Postavil se a zadíval se na ní.
,,Tvoje vlasy to přežijou." řekl pobaveně
S úšklebkem se také postavila.
,,Spíš aby to přežili ty tvoje."
Aniž by to pořádně postřehl, tak si na lžíci dala šlehačku a chrstla mu jí do obličeje. Se smíchem se rozutekla z Velké síně na školní pozemky. S myšlenkou : To bude zajímavé dopoledne, se rozeběhl za ní.




:) Tak to jsem teda zvědavá, jak se to odpoledne.. vyvine
:). Hrozně se těším na další kapitolku :).