13. září 2012 v 20:15 | Jenny
"Shred of pride" = Poslední špetky hrdosti. Nevím, proč mě to napadlo. Vůbec to na ten příběh nesedí :DD (aspoň mám takový dojem .. ?) .. Ale jednorázovka mě napadla při písni : Lil Wayne feat. Eminem - No love, jela jsme zrovna od Lukáše a naprosto hypnotizovaně jsem hleděla z okna a pozorovala se mihnoucí se krajinu. Tak, snad se vám jednorázovka bude líbit :)) Je taková.. nevím. Divná :D
Se sevřeným žaludkem seděla naprosto zničená dívka na pohovce, jenž kdysi sedával sám známý Lucius Malfoy. Před pár měsíci vypadala úplně jinak, nepoznávaly by jste Hermionu Grangerovou, jak vypadá teď. Z chytré, vždy veselé a usměvavé, krásné holky se stala troska.
Hračka. Panenka. Loutka. Kus hadru. Každý den takhle seděla a čekala, až přijde a vybije si naní zlost. Občas byl k ní jenom nepříjemný a nic se jí nestalo, ale v častějších případech se neovládl.
Párkrát to vypadalo, že bude muset ke Svatému Mungovi, jak moc vážná zranění měla. Jednou s ní tak silně fákl o zeď, že se jí otevřela hlava tak moc, že jí byla vidět i lebka. Jediný, co si z toho všechno pamatovala bylo to probuzení..
Strašně plakal. Šeptal, jak moc se omlouvá a jak se změní.. Lhal. Bylo to takhle vždycky, sliboval ale nestalo se tak. Vždycky to byly jenom prázdné sliby, obalené výmluvy..
Zhluboka se nadechla, když zaslechla prásknutí dveřmi. Pomaličku se postavila a automaticky šla do jídelny. Do ruky vzala hluboký talíř, naběračku do druhé ruky a pomaličku nandavala kuřecí vývar.
S otráveným výrazem se posadil a s úšklebkem se někam zahleděl. Položila ho před něj. Ohnivá whisky. Zase pil. Na sucho polkla a čekala, co se bude dít. Vzal do ruky lžíci a s povytaženým obočím se zadíval na jídlo před sebou.
Dlouho to netrvalo. Okamžitě to smetl se stolu a postavil se tak prudce, že židle, na které před pár vteřinami seděl, spadla prásknutím na zem.
,,Tomu říkáš večeře?!" rozkřičel se nalitý blonďatý aristokrat
Mlčela, jako vždycky. Slyšela jenom tlumený křik, až se po chvíli chytla za tvář, přes kterou dostala. Málem ztratila rovnováhu, ale i tak zůstala stát na nohou. Bez jakéhokoliv lova na něj významně pohleděla.
Do rukou vzala velkou mísu polévky a bez rozmyšlení ji na něj vylila a začala utíkat. Rozzuřeně běžel za ní, ale ona stačila popadnout za kliku dveří a násilím je držela.
,,Otevři!" surově tahal za kliku a trhal s dveřmi
Nějakou dobu se to snažila vydržet. Jenomže ona byla tak oslabená, že po pár vteřinách jí přemohl, dveře otevřel, popadl jí za zápěstí a vahou svého těla jí přitlačil ke zdi.
Tak strašně chtěla odejít. Několikrát chtěla zdrhnout. Ale.. Co by si bez něj počala? Doopravdy ho milovala, nedokázala si život bez něj představit, i když jí tak moc ubližoval. I když před ním měla strach, pořád vzpomínala na časy, kdy takový ještě nebyl.
Po válce zešílel. .. Její Draco. Milovaný a jedinečný Draco. Pořád ho miluje.. Nedokáže ho opustit i kdyby jí měl zabít. A i přes všechnu tu bolest, se poze smutně na něj pousmála.
,,Polepším se." šeptla skoro neslyšitelně, zvedla svou druhou ruku a roztřeseně ho pohladila po tváři
,,Miluju tě." zašeptala znovu po pár minutách, co se jí podíval do očí
Nelhala, milovala ho a miluje ho ještě pořád.
Tak to je... oh. Nevím, co jiného bych k tomu měla říct a jak se vyjádřit, protože tohle mě úplně dostalo. Tak nějak si ho úplně dokážu představit... Dokonalá jednorázovka ♥!