Omlouvám se, že teď nic nepřidávám a tak ale začínám zase.. Nevím. Mít depky, nemám náladu něco psát a když tak se to netýká Harryho Pottera, spíš se vypisuji a tak. A co vy ve škole? Těšíte se příští týden na prázdniny? .. .. No nic, nebudu vás prudit. Taky je taková maličká a kraťoučká jednorázovka.. Enjoy it .. :) ..

Už dlouho mu chtěla říct to, co k němu cítí. To, jak mluvil.. Podlamovaly se jí z toho kolena. Jeho úšklíbnutí bylo to nejdokonalejší, co v životě neviděla - když nepočítáte jeho přenádherné tělo, oči, rty, tváře, rysy v obličeji a mnoho dalších - on celý byl k zbláznění.
Pokaždé, když se na ní podíval, rozbušilo se jí srdce. Měla ho plnou hlavu, celou noc se jí o něm zdá, každý den každou volnou chvíli. Nejhorší na tom bylo, že se začala zhoršovat v hodinách. Byla úplně mimo. Nevnímala, jenom o něm snila a když byla vyvolaná, nedokázala odpovědět. Testy měla poslední dobou za Trolla.
Když ona si nemohla pomoct, nešlo na něj nemyslet. Z té nejbystřejší mudlovské dívky Hermiony Grangerové se začala stávat přeslazeně zamilovaná Trollačka. A další věc, která na tom nebyla zrovna nejlepší byla ta, že jí to ani trochu nevadilo.
Zrovna se procházela po školních pozemcích .. Zahlédla ho v blízkosti Hagridova srubu. S hlubokým nádechem se vydala pomalu k němu. Když už stála skoro u něj, všimla si, že jě někam zahleděný a na tváři má vážný, zamyšlený výraz.
,,Zabini..?" oslovila ho
Otočil se na ní a chladně se na ní podíval. Rozbušilo se jí opět srdce.
,,Co chceš, Grangerová?" zeptal se jí úplně normálně, z čehož byla omámená ještě víc
,,Víš já.." povzdechla si, když cítila, jak její tváře nabírají růžovou barvu
Řeknu mu to. To zvládneš, Hermiono. Bude to v pořádku, uvidíš. Podívala se mu do tváře a všimla si, jak na ní upírá své oči. Ne, to nezvládnu.
Pouze povytáhl lehce své levé obočí a čekal, až promluví, což jí znervózňovalo ještě víc.
,,Potřebovala bych ti něco říct.." začala opatrně
,,Mě?" ukázal sám na sebe, ale nakonec si jenom nosem povzdechl ,,Tak tedy, povídej." Pobídl ji
Nebyl jak Malfoy. Neřekl jí, že je milovská šmejdka. Neřekl jí, ať táhne, že s ní nechce mluvit. Nervózně si zastrčila pramínek vlasů za ucho a sklopila pohled.
,,Já.. už dlouho jsem ti to chtěla říct, ale nevěděla jsem jak, a taky.. Nenašla jsem odvahu. .. Už dlouho se mi.. Líbíš. Moc se mi.." nadechla se,,Líbíš. Možná i víc, než to." Zvedla po chvíli oči k němu a čekala, co řekne - Jestli něco řekne.
Poťouchle - což bylo neuvěřitelné roztomilé - si položil ruku za krk, párkrát se tam konečky prstů podrbal a podíval se na ní.
,,Já vím." Řekl po chvíli a ona měla pocit, že zrovna v ten moment jí zalehly uši, jak jí bušilo srdce ,,Všiml jsem si toho, ale víš.. Hermiono, já ti nechci ublížit. Jsem Zmijozelák. Možná si myslíš, že jsem jiný, ale všichni máme něco společného - Jsme chladní, nevšímaví a arogantní. Zasloužíš si někoho, do si tě bude denno denně všímat. Nevím, jestli bych ti dal to, co by sis přála."
Oči se jí zalily slzami, když tohle všechno řekl. Odmítl ji. Byla úplně v háji. Skousla si ret, ale i tak měla co dělat, aby nevzlykla. Po tváři jí začala stékat slza. Hned k ní přistoupil, pozvedl ruku a palcem jí utřel první slzičku, ale řinuly se další.
,,Neplakej, Hermiono. Nemá to cenu." Opatrně kolem ní ovinul ruce a objal ji. To už nevydržela a rozbrečela se mu v náruči.
,,Teď jsi mi ublížil.." zašeptala
Pouze na to přikývl, pohladil jí pomalu po vlasech a s odtáhnutím se jí podíval do očí:
,,Já vím, ale bude to tak lepší." Pohladil ji pomaličku po mokré tváři, na kterou ji následně jemně políbil




Ááá! ♥ Naprosto dokonalá povídka! ♥ Těch pocitů, co tam bylo. Naprosto jsem to měla před očima, dokonalá povídka! :) ♥