Rozhodla jsem se, že Secret mistake a My dark Prince, dopíšu. Jsem na sebe zvědavá, protože psaní kapitol dopředu není zrovna moje parketa :D (nebo byla, když mi bylo dvanáct) .. Tak snad to dodržím .

Seděl ve Zmijozelské společenské místnosti a díval se někam do stropu. od toho dne, co se políbili, tak s ním nepromluvila. Nestála mu ani za pozdrav, natož pohled. Něco se muselo pokazit.
Akorát netušil co... Dokonce ani na Lektvary nepřišla. Zaslechl, jak se otevřely dveře dívčích ložnic. Hned se podíval tím směrem.
,,Ahoj Ashley." pozdravil jí
Nevěnovala žádnou pozornost a šla směrem pryč z místnosti. Nemohl jí takhle přece nechat odejít! .. Bez zaváhání se postavil, stoupl si ke dveřím a opřel se o ně. Chladně se mu podívala do očí.
,,Zdovol."
,,Co se stalo?" nechápal její chování, vůbec jí nepoznával
Pár vteřin mlčela.. Ušklíbla se.
,,Baví tě to hodně, co?"
Povytáhl jemně levé obočí.
,,Co tím myslíš?"
,,Jak říkám - Baví tě hodně hrát si s citama holek? .. Jsi ubožák, Draco."
To vyslovení jeho jména, ty dvě slova předtím.. Neuvěřitelným způsobem ho to ranilo. Sevřel se mu žaludek a ve svém vlastním hrdle cítil, jak mu buší srdce.
,,Co .. Co jsem udělal špatně?" zeptal se trochu zaraženě
,,Úplně všechno." vzala za kliku, otevřela dveře a odešla
Zůstal tam opařeně stát. .. A tak se Draco Malfoy vydal do ložnic, kam lehl na postel a nechápal svět, sám sebe a ani jí.
~*~*~*~*~*~*~*~
Týdny plynuly jako voda proudící v řece. Nic se nezměnilo, stále samozřejmě nenápadně sledoval Ashley, ale choval se chladně, jako kdyby to, co mezi nimi v jednu chvíli bylo, se nikdy nestalo. Ano, záleželo mu na ní.. Ale proč by se měl vtírat? ... Byl to pořád Malfoy, tohle neměl opravdu zapotřebí.
Procházel se po školních pozemcích, načemž se díval na své boty. Jeho špičky byli jemně od kapek, páč pršelo, takže bylo všude logicky mokro. Zamračil se a pozastavil se.
Tichý pláč, který byl slyšet z blízkosti jednoho starého dubu mu vůbec nic neříkal.. Byla to dívka, to ano ale.. Jaká? .. Dřív vždycky rozplakával malé děti, nebo dokonce i páťačky. Vydal se směrem odtamtud, okud to pocházelo.
Jako kdyby osud chtěl, aby se to stalo - Byla to Ashley. Jak nečekané... Pomyslel si. S povzdechem si sedl vedle ní. Ovinul opatrně kolem ní ruku. Okamžitě k němu vzhlédla. Dlouze mrkl, pozvedl svou druhou ruku a pohladil ji po tváři.
Bezeslova se na něj přitiskla a dál pokračovala v té činnosti, kterou konala už delší dobu předtím. Objímal ji. .. Co se jí mohlo stát? .. Nechtěl se ale ptát, proto si jí jenom k sobě tiskl, aby věděla, že je u něj v bezpečí.
,,Můj .. Můj otec.. On.. On.." vzlykla ,,Nedokázali mu už pomoct."
Netušil, co jí na to má říct. Proto radši mlčel a políbil ji na čelo.
,,A.. Omlouvám se, já... Pansy mi něco nakecala, neměla jsem právo na to tě odsoudit já.."
,,Šššt, nemluv už o tom." líbl ji někam do vlasů ,,Hlavní je, že už jsme zase spolu."




:') Krásné ukončení kapitolky. Áá já se tak těším na další ♥. A nesmím zapomenout podotknout, že jsem hrozěn ráda, že jsi tam dala Pansy apsoň ve zmínce
víš, jak to teď s ní mám...
O:)