Já vím, nic nepřidávám, i tahle kapitola je krátká.. Ale neřešte to. Teďka se to na mě všechno hrne (testy a další) .. 

Seděl v knihovně, prázdně se díval někam před sebe a místo toho, aby dělal esej z Obrany roti Černé magie, tak přemýšlel. Potřeboval se někomu svěřit. Potřeboval to někomu říct, aby se mu ulevilo. potřeboval uklidnit, utěšit.. Potřeboval.. Jí? .. Grangerovou? .. V té noci, kdy ho objala byl jako omámený. Pocítil úlevu, ale zároveň to bylo .. Zvláštní. Nedokázal to vysvětlit.
~*~*~*~*~*~*~*~
Už nějakou chvíli ho nenápadně pozorovala ode dveří. I když si to nechtěla přiznat, bála se o něj. Nejenom, že propadal, ale tak nějakt obecně. Nejedl, skoro nepil, evidentně skoro ani nespal.. Nemohla to už vydržet. Vydala se pomalým krokem za ním a nejistě se posadila na židli naproti němu.
,,Ahoj." pozdravila ho, jako kdyby se nikdy v životě nepohádali a nesnášeli se
~*~*~*~*~*~*~*~
Podíval se na ní. Poprvé v životě neměl chuť se na ní ušklíbnout. Proto jenom pokynul hlavou, čímž ji pozdrav vlastně opětoval. Aniž by se nějakým způsobem zeptala, tak si vzala pergamen, na kterém začal psát esej a začala si to číst. Začala mu ji opravovat a pár věcí dopisovat. Po chvíli mu ji vrátila a s tím, že ho nebude rušit a že odejde ho tam nechala sedět.
,,Grangerová?" zavolal na ní ještě, načemž se otočila ,,Děkuju."
~*~*~*~*~*~*~*~
Musela mu pomoct k lepší známce. Ale ještě se neodvážila se ho zeptat, jestli necche od ní doučování, že by mu ráda pomohla. Nechtěla ho také dál rušit, tak se proto zvedla. Když na ní ještě zavolal, tak se otočila.
,,Děkuju." slyšela, jak tohle jediné slovo řekl
Užasle, ale přesto mile se na něj pousmála.
,,Nemáš zač."




perfektná kapitola honem další pls