









Zlato, moje slova! ^^ Já se sice nikdy neřezala, nebo tak... ale ty lidi bych nikdy neodsuzovala - neodsuzuju! Vlastně teď, poslední dobou, neodsuzuju vůbec nikoho, snažím se nejdřív se s ním seznámit, utvořit si názor... a otevřely se mi oči, kolik lidí si prostě řekne: "On/a to udělala, protože.../ On/a je taková a maková..." a přitom o tom člověku vůbec nic neví! :O Takový lidi poslat do *nějaký strašně hnusný místo* - jasně, všechno to je "strašně zábavný" -_- Nemožný tohleto, fakt :/. Tvůj článek mi mluví z duše, Jenny... Kéž by si to někteří uvědomili..
Povedený článek, vážně. Je to smutný... jedna je moc hubená, druhá moc tlustá, další má moc vlasů, další zase málo, velkej nos, úzký rty, brýle... a z toho pak vznikaj nemoce (proto se ostatně jmenují nemoce, protože se musejí léčit) a všechno je to jen naší společností, která se "vyvýjí", přestože dřív se nci podobného neřešilo
nejspíš to nepomůže, ale další takové články vůbec neuškodí :)
rozhodně dobrý článek. Já to znám až moc dobře a nenávidim ty stupidní lidi, co neumí přemýšlet, jenže takové to dnes je, lidi už se nezmění :/
Mimochodem, chodím sem už nějakou dobu, chtěla bych se zeptat, jestli by jsi se nechtěla spřátelit. Vedu povídkový blog s kamarádkou. Píšeme HP, jen máme málo času kvůli škole... :) já sem každopádně budu chodit dál, tvé psaní se mi líbí.
super, pěkný, co sis tam k nám napsala :) a dík za pěkný komentář, potěšil :) já tě přidám normálně do seznamu sb, ale až se k tomu dostanu
což může být i o víkendu. mám pocit, že čas mi schválně utíká dvakrát rychleji ![]()
Neuvěřitelně moc souhlasím! :3 Nenávidím lidi, kteří odsuzují, šikanují a tak. Pro mě bylo nejhorší video, kteér zveřejnila Amanda Todd, jestli jí znáš -_-
tak to je naprosto přesný, ještě bych tam dodala, že ten, kdo je na vozíku nebo jinak handicapovaný nemusí být "mentál"! ale jinak jsi to suprově napsala, úplně s tebou ve všem souhlasím a ang. naštěstí umím :)
Naprosto souhlasím a konečně to někdo sepsal. Sama jsem dřív padla do anorexie a to jenom kvůli jiným zdravotním problémům. Lidé se na mě radši nedívali, nebo trousili poznámky, jestli si nemyslím, že už je tohle příliš. A to i ti, kteří věděli, že jsem byla jakou dobu v nemocnici na kapačkách kvůli něčemu jinému. Vyhrabala jsem se z toho a mám úžasného přítele.. Úžasného především uvnitř, ale to, že je naprosto k sežrání (hispánské rysy, zářivý úsměv a nádherné zelené oči, ještě k tomu ho baví posilovat a cvičit) se nedá přehlédnout
ale ví, že jsem si tím prošla. Z anorexie se nikdy úplně nedostanete, pořád tam budou určité problémy, člověk se musí pořád hlídat. A on si mě hlídá, dává pozor na to ať pořádně jím i když mě něco trápí.. Sám se mi přiznal, že si těhle věcí nikdy moc nevšímal, ale co je se mnou tak ano. Jednou za mnou přišel s prosbou o radu, že mu připadá, že přítelkyně jeho kamarádka nějak pohubla, co má dělat, že nechce, aby si někdo další nesl životem co já.. Je to vzácný případ a on je naprosto úžasný člověk.. A bohužel takový postoj, taková změna vnímání svého okolí se odehraje jenom výjimečně.. Ale hřeje mě vědomí, že díky jeho všímavosti je někdo ušetřený toho čeho se už já nezbavím
No asi tak nějak. Kdo nezažil, nikdy nebude přesně vědět, o co jde. I ti, co se zdají být dokonalí, krásní a bohatí mohou ve skutečnosti "spadnout" do tohohle. Ono se lehko odsuzuje těm, kteří si tím nikdy neprošli...