close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

1. kapitola - Výlet

2. prosince 2012 v 20:32 | Jenny |  The destiny spring
Nemůžu odolat, musela jsem prostě, mihne se mi hlavou pár úseků z té povídky ^^ Enjoy it :)) Btw: Voldík v tadyté povídce je už mrtvý.



Taková ta chvíle, kdy vám McGonagalová oznámí, že si máme sbalit věci, protože na jarní prázdniny pojedeme do mudlovského světa. Dřív bych se zbláznil, ale teď mi to je celkem jedno. Už nic moc proti mudlům nemám - když nepočítáme Grangerovou a Weasleyeho - ale i tak nechci poznat jejich způsob života, styl bydlení a podobně. Budu si připadat jako v jiném světě.

Cesta tam byla na mě až moc přehnaně dlouhá. Místo přemisťování, které je mnohem rychlejší, jsme používali mudlovská zařízení. Ale moc jsem to neřešil, alespoň jsem mohl přemýšlet nad tím vším, co se za posledních pár měsíců stalo.

Udělal jsem spoustu chyb, to musím uznat. Byl jsem si toho vědom, že to nemám dělat. Ale nechtěl jsem skončit jako můj otec. Byl doslova a do písmene otrokem Pána Zla. Chtěl jsem být něco víc, chtěl jsem být na vyšším místě. Chtěl jsem být.. Lepší.

Ale čím déle jsem se snažil, tím více mi začalo docházet, že dělám chybu. Začal jsem se užírat svým úkolem, tím, co jsem dělal.. Pořád mám před očima to, jak jsem držel v ruce toho malého ptáčka, dal ho do skříně a když jsem ji znovu otevřel, byl mrtvý.

Nebo to, jak Brumbál padal z Astronomické věže .. A naprosto srabácky jsem zdrhal s ostatními smrtijedi odtamtud. Byla to hloupost, myslet si, že budu.. "Něco víc". Lituju toho všeho a hlavně jsem přišel na to, kdo jsou mí pravdový přátelé.

Celou tu dobu jsem si myslel, že když mám peníze a jmenuju se Malfoy, všichni mi budou klečet u nohou a prosit, abych se s nimi bavil a trávil s nima čas. Že holky mě budou zbožňovat a prát se o mě.. Mýlil jsem se. Jakmile všichni věděli, co jsem zač, komu jsem pomáhal..

Nikdo o mě už ani nezavadil. Blaise, Pansy a Theo - To jsou moji doopravdoví kamarádi a jsem jim za to moc vděčný, i když jim to často neříkám. Ze začátku to byl divný pocit, když si mě nikdo nevšímal, ale časem jsem si zvykl a přišel jsem na to, že sláva není všechno.

Závidím Blaisovi. On má holku, je naprosto šťastný a po škole se spolu vezmou. Přeju mu to, je to můj nejlepší přítel, ale také bych se chtěl zamilovat - Kdyby nějaká vůbec o mě stála. Nemohl jsem uvěřit tomu, že chodí s Pansy ale ta se už dávno změnila a už se nechová tak "dilinovsky", jako dřív.

Dokážu vůbec milovat? .. Ano, miluju z celého srdce svou matku, ale dokážu milovat nějakou dívku? Má to vůbec smysl? .. U Salazara, co bych za to dal! Mí po boku dívku, kterou bych líbal na tváře, na čelo, do vlasů, šeptal jí, jak je nádherná, objímal jí, zahříval jí, kdyby jí byla zima..

Zrovna si vybaluju věci. Jsem na pokoji s Blaisem a Theem - Jak jinak. Jsme v nějaké napůl mudlovské a napůl kouzelnické rodině, mají "jenom" jeden velký pokoj, ale to nijak neřeším. Spíš mě trochu rozčiluje, že nesmíme používat kouzla. Každá rodina nám zabavila hůlky, takže i kdyby jsme chtěli, nemůžeme.

Jsem zvědav, jestli pustí Blaise na noc k Pansy... Jak ho znám tak se i vyplíží, takže je to v celku jedno. Po chvíli jsem se posadil do jednoho ze tří křesel, které nám tam dal otec té rodiny. Za pár vteřin do pokoje přišel Blaise a posadil se vedle mě.

,,Ahoj." pozdravil mě a porozhlídl se ,,Koukám, že jsi se už zabydlel."

,,Říkáš to, jako kdyby mi to tady patřilo a právě jsem se osamostatnil." zkonstatoval jsem s menším pobavením

On se pouze pobaveně ušklíbl.
,,Zítra odpoledne půjdeme se tady s Pansy a Theem porozhlédnout.. Půjdeš s námi?" zeptal se

Pokrčil jsem rameny.
,,Klidně. Stejně McGonagallová říkala, že potom chce, aby jsme sepsali vše, co jsme tady viděli."

,,Stejně nechápu smysl tohohle výletu.." zašklebil se

,,To já sice taky ne, ale to nevadí. Uděláme z toho to nejlepší, nemyslíte?" vložil se do rozhovoru Theo, oba dva nás chytl předloktím pod krkem a přitulil si nás ke tvářím

S Blaisem jsme se na sebe zašklebili, pokynuli jsme na sebe hlavou, chytli jsme Thea za okraj jeho trenek a zatáhli jsme ho za něj - A zářez byl a světě.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nikinka Nikinka | Web | 2. prosince 2012 v 20:38 | Reagovat

Dracouš je k sežrání, Blaise je pohodový chlapík a Theo je... prostě Theo :-D. Jsem ráda, že jsi tam dala "nedilinovskou" Pansy, už se na ni moc těším :). A taky jsem ráda, že Draco je v téhle povídce takový, jaký je. Nemůžu se dočkat další kapitolky :) ♥.

2 Michelle Michelle | Web | 2. prosince 2012 v 20:42 | Reagovat

Tuhle povídku začínám milovat čím dál víc :')* Draco byl v téhle kapitole naprosto sladký, když si tam vyléval svoje city :)

3 Michelle Michelle | Web | 2. prosince 2012 v 20:44 | Reagovat

Já jsem se rozhodla, že dneska budu upřímná, takže tak :D :)*

4 Snapeova Snapeova | Web | 5. prosince 2012 v 19:24 | Reagovat

tak konec nejlepší :D vypadá to zajímavě

5 ♥♥Veronika♥♥ ♥♥Veronika♥♥ | Web | 5. prosince 2012 v 22:24 | Reagovat

z toho konce dost nemůžu :D ta představa :D ale jinak jsi na začátku skvěle popsala Draca a jeho pocity, klobouk dolů :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama