I když nesnášim neděle, tak dnes jsem měla nějakou divnou ale dobrou, psací náladu. Snad se vám bude líbit :))

Ráno jsem dlouho spal. Vůbec jsem nemohl usnout, protože to byl divný pocit, nespat ve vlastní posteli, nebo alespoň ve Zmijozelské posteli. Rozespale jsem se zavřeýma očima přemýšlel. Naprosto vyděšeně jsem se posadil, když mě pohltila zima. Otevřel jsem oči a před sebou jsem spatřil Blaise a Thea s již prázdným kýblem - Och, jak dojemné a krásné probuzení.
Plácli si, smáli se mi a s hraně milým tónem pronesli: ,,Dobré ráno, princátko." .. Protočil jsem nad nimi pobaveně očima, vylezl jsem z postele a šel jsem do koupelny. Provedl jsem svou každodenní rutinu, oblékl se a vydal se dolů do kuchyně, abych se nasnídal. Popřál jsem všem přítomným dobré ráno a pustil se do toho.
,,Draco pospěš si!" naléhal Theo, který stál s Blaisem u dveří
,,Však já už jdu. Mějte se." vzal jsem do ruky své oblíbené, zelené jablko a šel jsem za nimi
Před barákem už na Blaise čekala Pansy. Hned jak ho uviděla, rozzářila se a přišla k němu.
,,Ahoj." políbila ho krátce a rty
On jí úsměv oplatil a líbl ji na tvář.
,,Ahoj."
,,A co já?" nasadil jsem nevinný kukuč raněného zvířátka
Pobaveně se zasmála.
,,No jo prosimtě." přešla ke mně a objala mě, poté objala i Thea a pomalu jsme šli
Zatím jsme procházeli jenom mezi domky, co byli v ulici, kde jsme bydleli. Škoda, že Pansy nebydlí hned naproti nám, bylo by jednodušší pro Blaise se s ní scházet. Ale jak jsem říkal - On si stejně cestu k ní najde.
..Jak se má asi matka? Napadlo mě po chvíli. Naposledy jsem jí viděl o Vánocích. Je to strašně silná žena. Vždycky jsem odmítal její pomoct, nesnášel jsem ty to její "synáčku" nebo "medvídku".. Nedokázal jsem se jí ani omluvit. Styděl jsem se za své chování. .. Až po delší době jsme si promluvili a ona bez zaváhání mě objala a políbila mě na čelo. Čekal jsem, že mě při nejmenším vydědí nebo tak něco. .. Ach jo, myslí si, že to ani nevidím. Od té doby, co otec skončil v Azkabanu se trápí.
Občas když jsem si večer šel pro pití, slyšel jsem, jak v obývacím pokoji pláče. Byl to hrozný pohled.. Něco se ve mě prostě zlomilo, když jsem jí takhle viděl. Občas bych si přál, aby ho pustili a bylo vše tak, jak má být.. Jenomže on toho udělal tak tolik, že bude rád, když ho bude čekat polibek.
.. Na to, jak se občas choval, tak to byl ten nejúžasnější otec, kterého jsem si dokázal představit. Naučil mě různé finty, vychoval mě dost dobře, dal mi všechno, co jsem potřeboval.. A i když jsem ho párkrát měl chuť proklít, zabít, uškrtit.. Bude to divný pocit, až tady nebude. Upřímně - Ještě jsem se neodvážil za ním jít.
Vím, že to zní stupidně ale prostě nevím, jestli je to dobrý nápad. Matka mi párkrát sice řekla, že mě pozdravuje a že by mě chtěl vidět ale.. Nevím. Mám z toho smíšené pocity.
Z myšlenek mě vytrhla hlasitá rána. Když jsem sebou škubnul, zamrkal a vzhlédl, viděl jsem Thea, jak leží na zemi před lampou a mne si čelo. Zlehka jsem se nad tím pobaveně zašklebil.
,,To bude ještě dlouhá procházka." pronesl jsem a šli jsme dál
~*~*~*~*~
Oblékl jsem si pouze spodní prádlo a jedno svoje volnější triko, lehl jsem si na postel a z nudy jsem krátce zívl. Prošli jsme celým tím městečkem, přitom jsem si to všechno zapisoval, abych to pak mohl nechat Blaise a Thea opsat. Podíval jsem se na Blaise, který si právě lehal s povzdechem do postele. Povytáhl jsem nad tím gestem lehce obočí.
,,Děje se něco?" zeptal jsem se, protože tohleto jeho povzdechnutí už mám přečtený
,,V principu nic." řekl divně a já nad tím protočil očima
,,Tak mi to už řekni, Blaise." naléhal jsem
,,Chybí mi." odpověděl nakonec a díval se do stropu
,,Vždyť jste se viděli ještě před čtyřmi hodinami." opáčil jsem a pozoroval ho
,,Já vím." přitakal ,,Ale i tak.. Je to divný jí nemít u sebe."
,,Ty jí máš hodně rád, viď?" zkonstatoval jsem
On se na mě podíval a pouze na to dlouze přikývl.
,,Zítra se uvídíte, neboj. A ber to takhle - Dnes večer tady ještě můžeš normálně spát a pak se propašuj k ní a ona se propašuje sem."
,,Ty mě máš fakt přečtenýho." zkonstatoval s pobaveným úšklebkem
Podíval jsem se směrem ke koupelně ,,Co tam tak dlouho dělá?" povytáhl jsem lehce obočí
,,Prozkoumává stromy jestli víš, co tím myslím." řekl a pohyboval rukou nahoru a dolu nad svým rozkrokem
Vyprskl jsem smíchy a hodil jsem po něm polštář. O to víc jsme byli rudý až za ušima smíchem, když Theo vyšel z koupelny celý rozcuchaný a na stehně mu - snad - zůstalo trochu bílého mýdla.




Já z toho Thea fakt chcípám
. On je v téhle povídce tak.. sladce nešikovný
. Je to úžasné, strašně se mi tady líbí... rozhodně ho sem dávej často :).

Nemůžu se dočkat další kapitolky. Kéž bys byla rychlopísařka a každých deset minut přidávala další a další