close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

3. kapitola - Gerbery

3. prosince 2012 v 20:33 | Jenny |  The destiny spring
Další, další, další, další, dalšííí! O:) Hrozně mě baví tuhletu povídku psát ^^ Nemůžu si pomoct :'))



Už to byl třetí den, co jsme tam byli. Theo a Blaise obědvali, když jsem odcházel. Potřeboval jsem být na chvíli sám. Došel jsem až k jedné lavičce, na kterou jsem se posadil a zahleděl jsem se někam před sebe. Kolem prošel jeden malý chlapeček s velkým, pruhovatým lízátkem a vesele si poskakoval ze strany na stranu, přičemž si něco broukal.

Sám pro sebe jsem se v duchu nad tím usmál a díval se na něj, dokud mi nezmizel z dohledu. Po pár vteřinách jsem zaregistroval něčí přítomnost. Dlouze jsem mrkl, podíval se vedle sebe a co tam nesedělo? .. Maličkaté, černo-bílé koťátko. Zamňoukalo na mě.

,,Ahoj maličká." pozdravil jsem jí tichým hlasem, pozvedl jsem ruku a nechal se od ní očuchat, abych ji nevystrašil

Očichala jí a hned se o ní otřela. Pousmál jsem se, opatrně jsem si jí vzal na klín a začal jsem jí hladit po hlavičce. Začala spokojeně vrnět, přitom přivírala svoje modrý kukadla a lehla si na záda, načemž pokrčila svoje prťavé pacičky. Byla k sežrání roztomilá, nešlo to tomu maličkému stvoření nepodlehnout.

Najednou se to malé koťátko podívalo směrem přede mě, ale tak.. Zaujatě. Nechápavě jsem se lehce zamračil a když jsem pozvedl hlavu, spatřil jsem jednu dívku. Měla na jednom rameni kožený, hnědý batůžek, v ruce svírala knihu a s lehkým pousmáním šla po chodníku. Vítr jemně zafoukal a začal si hrát s jejími přenádhernými vlasy. Nikdy jsem si nemyslel, že gerbery můžou vonět - Voněla po nich.

A od toho momentu, co jsem jí spatřil mi už nešla z hlavy, i když jsem netušil, jak se jmenuje.

~*~*~*~*~

Seděl jsem na gauči v obývacím pokoji. Byl jsem celý zlámaný, protože na večer odjela "naše nová rodina", a jelikož Blaise a Theo byli pryč, musel jsem se postarat o domácnost - Ano, i já vyjímečně něco dělám. Uvařil jsem i něco málo a jsem na sebe hrdý. Po pár chvílích si ke mě přisedl Blaise.

,,Dnes večer přijde Pansy." oznámil mi ,,Pokud ti to nevadí." dodal po chvíli váhavým tónem

,,Jo." přikývl jsem jenom, i když jsem myšlenkami byl jinde

,,Takže ti to vadí?"

Jemně jsem zatřásl hlavou a podíval jsem se na něj.
,,Cože? .. Ne, nevadí." odpověděl jsem

Přikývl.
,,Dobře. Jsi nějakt mimo.. Nestalo se něco?"

,,Ne, nic." přitakal jsem, přitom jsem pořád měl před očima to, jak po chvíli to koťátko seskočilo z mého klína a vesele se rozeběhlo za tou dívkou a vesele kolem ní poskakovalo (bylo to šíleně roztomilé)

,,Tohle na tobě ještě neznám.." zkonstatoval

Naštěstí po pár vteřinách jak jeho tak i má pozornost směřovala k rámu dveří, kde jsme viděli naprosto opilého Thea. Bylo to.. zvláštní, ale i vtipné = Zvláštno-vtipný. Nikdy jsem totiž Thea opilého neviděl. Musel jsem potlačovat smích - myslím, že Blaise na tom byl stejně - ale ovládal jsem se.

,,Čááu čáu čáááu! Kluci jak se máté?" zeptal se se sladkým úsměvem na rtech

,,Bezvadně." odpověděl Blaise

,,Též." odpověděl jsem ,,Vypadá, že ty úplně..-"

,,Bombásticky!" vykřikl hned a ještě se napil z láhve, kterou držel v ruce ,,Jdu si lehnout. Čágo kluci, mám vás rád. Oprávdů rád." udělal na nás nějaké divné gesto - asi to mělo být rozloučení - byl na odchodu

Když už jsem viděl, že se chce Blaise zeptat - bylo vidět, že otázku má na jazyku - škubli jsme sebou, když jsme uslyšeli ránu jako vzděla. Prudce jsme se otočili a uviděli jsme Thea na zemi před schodama.

,,Radši ho odneseme." řekl jsem, zvedli jsme se a začali jsme ho nést do schodů

,,Ále to-to nemusíté, já to zvládnůů, věřte mi." opakoval pořád dokola a dokola
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nikinka Nikinka | Web | 3. prosince 2012 v 20:40 | Reagovat

Ten název kapitoly mě dojal :'). Ááá úplně si představuju nějaké koťátečko, jak pohne ťapičkou ♥. Roztomilé.
Jinak... Theo zase zabil :-D. Z té poslední věty umírám :'DD. V téhle povídce má bezkonkurenční místo :-D .

2 Michelle Michelle | Web | 3. prosince 2012 v 20:58 | Reagovat

Draco byl s tím koťátkem rozkošný! :') Úplně jsem to měla před očima, to byl pohled :D
Theo byl opět dokonalý, prostě to zabíjí! :D Tuhle povídku miluju, říkám to nějak často :D

3 Snapeova Snapeova | Web | 5. prosince 2012 v 19:31 | Reagovat

výborný, začíná se mi to fakt líbit :D a pěkný nový vzhled blogu ;)

4 ♥♥Veronika♥♥ ♥♥Veronika♥♥ | Web | 5. prosince 2012 v 23:19 | Reagovat

upé vidím Théa opilého :D a ta scéna s tím koťátkem byla naprosto rozkošná, a protože máme doma kočku také, viděla jsem každý pohyb kotěte :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama