3:)

Medailonek si ovázal kolem ruky a na moment se odmlčel. Pozvedl svou levou ruku a položil si jí ze zadu na krk.
,,Nebaví mě chodit pořád do psychiatrického oddělení u Svatého Munga. Už mě nudí poslouchat to, co mi říká můj léčitel. Je to hřích, když toužím být u tebe? Nesmím ukončit svůj mladý a dlouhý život, který mám před sebou? .. Proč bych měl žít, když nemám důvod? .. Všechno mi pokazil. Chtěl jsem se oběsit - Zabránili mi v tom. Vypil jsem lektvar - Vypumpovali mi žaludek." vyhrne si lehce svoje rukávy ,,Chtěl jsem si podžezat žíly - Bez úspěchů. Nedovolí mi umřít. Nechtějí, abych byl s tebou. Bastardi."




Ó. Můj. Bože. To je tak strašně krásné a zároveň děsivé, že chce jít za ní... dojemné. Nádherná, dokonce můžu říct, že jedna z nejlepších kapitolek téhle povídky. ♥