Trochu se mi ulevilo, když se zalíbila první kapitola, ale ten strach tam pořád je, pokazit umím totiž vše -_-

Po menší snídani mířil do učebny Přeměnování. Bohužel nemohl být s Keith, páč měla jinou hodinu. Posadil se na své místo v předposlední lavici, připravil si, porozhlédl se po třídě a zastavil se u Jenny. Ve tváři se mu - jako vždy, když jí viděl - začal rýsovat úšklebek. Pohrdavě si sám pro sebe poodfrkl a raději se začal věnovat látce, kterou vykládala profesorka McGonagallová.
~*~*~
Sice věděla, že s ním seděla v jedné místnosti, ale neodvážila se na něj podívat a opětovat mu vlastně pohled, páč jeh ocelou dobu cítila v zádech. Nedokázala se soustředit. Na tom moc nezáleželo, protože poslední dobou to tak bylo pořád. Jenom přišla do třídy, dělala že poslouchá a .. Zazvonilo.
Postavila se, hodila si věci do brašny, kterou si přehodila přes rameno a začala odcházet z učebny. .. Vše, co se odehrálo během pár vteřin na ní bylo moc rychlé, že to nestačila ani pořádně pochytit.
~*~*~
Nemohl to nechat být, musel něco udělat, ať to bylo cokoliv. Proto se vydal za ní, nechal jí ujít pár kroků a jakmile zašla za roh, surově jí chytl za rameno, načemž s ní prudce flákl o zeď, čímž ji vlastně o ní opřel.
~*~*~
Každá jeho nadávka, tón jeho hlasu a obecně, jak k ní nenávistně mluvil.. Jí neskutečně bolelo. Proto to po chvíli přestala vnímat a zadívala se někam na stranu. Čekala, až skončí, protože b mu k tomu stejně neměla co říct. .. Srdce jí začalo bušit o něco rychleji, když jí popadl za bradu, pootočil její obličej ke svému, čímž si vlastně dívali do očí,
,,Dívej se mi alespoň do očí, když s tebou mluvim!" sykl
~*~*~
Nepopsatelně ho rozčilovalo, jak se tvářiila. Jako kdyby se jí to celé netýkalo a ona vůbec nic neudělala. Neměla ani trochu slušnosti se mu podívat do očí! Co si o sobě sakra myslela?!
,,Byl bych rád, kdyby jsi přestala obtěžovat mou holku."
~*~*~
Až na to, že s tím nemám nic společného. Tvoje "rádoby-úžasná holka" je pěkná mrcha. .. Nechtěla ani přikykovat, protože měla v sobě tolik hrdosti, aby věděla, za co je zodpovědná a za co ne. A rozhodně nemohla za to, že ONA si vymýšlí takovéhle blbosti. Na druhou stranu k tomu radši nechtěla říct ani slovo.
,,Rozumněla jsi mi?!" sykl tichým, přesto nebezpečným tónem
Stále neřekla ani o slovo, o to hůř, když se k ní přiblížil tak nebezpečně blízko. Málem se jí zastavil dech. .. Byl sotva pár milimetrů od jejího obličeje.
,,Rozumněla jsi?" zopakoval téměř šeptem
~*~*~
Čekal v její tváři alespoň trochu strachu, ale nic takového tam nespatřil. I přesto zůstával těsně v její blízkosti a čekal, jestli mu konečně odpoví. Zničehonic ho od sebe odstrčila a rázným krokem začala odcházet.
,,Mudlovská šmejdko!" zařval na ní
~*~*~
Je sice pravda, že netoužila po ničem jiném, než po jeho blízkosti, ale ne v téhle situaci. Se slzami stékajíc po jejích tvářích šla - skoro utíkala - odtamtud.




Božííí :333 Věřím, že tohle nepokazíš, jsi to ty :) Kapitolka naprosto bombová ^^ Skvěle jsi to napsala, ta atmosféra a všechno.. Chudinka Jenny :( Ugh, Keith takhle poštvat Blaise proti ní -_- další kapitola bude určitě tak úžasná, jako tahle :33
Já včera nebyla na skype o.O Hádám, že ta malá zrůdička, co si říká sestra, tam byla a ani nenapsala, že tam nejsem, grrr -.- nesnášet tyhle lidi..