Chtěla jsem jednotlivé kapitoly nějakt propojit, ale nenapadá mě jak a když už, tak by tady byli samý zmijozelští a až potom by přišli nebelvírští a tak -_- Vypadalo by to divně. A bylo by to nespravedlivé :D Takže.. Spokojte se s tímhle. Enjoy it.

Zvykněte si na to, že všechny začátky začnou stejně, s tím rozdílem, že se o každém dozvíte něco jiného. Jmenuji se Levanvule Brownová, je mi sedmnáct let a chodím do posledního ročníku na škole Čar a kouzel v Bradavicích, jako všichni ostatní mí spolužáci.
I když na to nevypadám, tak jsem typ dívky, která by si přála kluka, který by se mnou vydržel šťastně až do smrti. Před rokem jsem začala chodit s Ronem Weasleym. Možná - asi určitě - jsem se chovala jako kráva, ale..
Opravdu jsem ho měla ráda. Bála jsem se, že ho ztratím. Je to těžké, když toho člověka milujete víc, než sebe a cokoliv na světě. Chtěla jsem si ho získat, přála jsem si, aby měl rád mě, a ne.. Hermionu.
Mrzí mě, jak to všechno dopadlo. Nechtěla jsem to takhle..
,,Lev, děje se něco?" zeptala se mě Parvati
Podívala jsem se na svůj talíř s jídlem. Celé jsem to rozrýpala a nesnědla ani sousto. Pouze jsem se falešně pousmála a zakroutila hlavou.
,,Ne nic, jenom nemám hlad."
~*~
Jsou dvě hodiny ráno, sedím na posteli - kterou mám u okna, je úplněk takže skvěle vidím na svůj bloček - a dokresluju svůj výtvor. Ano, jedna z věcí, kterou ráda dělám je, že kreslím. Říká se o mě, že ráda pomlouvám .. Přiznávám se, že jeden čas jsem to dělávala, ale už dávno mě to přešlo.
Přišla jsem totiž na to, že závist je nechutná vlastnost, která je úplně k ničemu, protože každý člověk má něco, co ten druhý nemá a stejně jsou všichni šťastní. Někdo je hubený, někdo je trochu při těle, někdo má peníze, někdo ne..
Už to tak je a buď se to dá změnit nebo ne. Nikdo nepotřebuje někomu závidět, všichni něco máme.
Teď bych zase přešla trošku k sobě, když už jste se dozvěděli, že ráda kreslím. Miluju růžovou, žlutou a oranžovou barvu. Mé oblíbené zvíře je slon, protože se říká, že je to jedno ze znamení štěstí. Má největší slabost jsou Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak. Zbožňuju je.
Takže.. Co vám ještě říct? .. Uzavřu to moudrem : Nikdy nikomu nezáviďte, je to naprosto zbytečné.




Hezké. :) To moudro to krásně ukončilo.