close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

The fourth chapter - A friend of mine

30. ledna 2013 v 14:58 | Jenny |  Thoughts of a boy
Pro dnešek sem vyjímečně dávám ještě jednu, ale už další nebude -_- možná až zítra nebu pozítří. Enjoy it :*

Křečovitě jsem sebou trhl. Ne, už zase ty noční můry. Kdy přestanou? .. Podíval jsem se na noční stolek, kde ležela sklenice prášků. Ignorantsky jsem se zvedl a odešel do koupelny se zkulturnit. Podíval jsem se na sebe do zrcadla.. Ano, jsem v pořádku. Jsem v pohodě, protože mám plán a řešení: Jdu se zabít. Chystám se to udělat dnes v noci. To je taková fraška, celá tahle věc. Myslel jsem, že jsem byl lepší a já nejsem lepší. Snažil jsem se zůstat stabilní, ale nemůžu. Snažil jsem se otočit roh a tam nejsou žádné rohy.
Tohle jsem četl v jedné knize. Hodně krát to vystihovalo mé myšlenky. Sedělo to úplně přesně. .. Občas jsem se sám nad sebou tak napůl zoufale zasmál, když jsem si uvědomil, že mám víc jizev, než všichni lidé kolem mě dohromady.

Začal jsem si oplachovat obličej studenou vodou. .. Už dávno jsem si přestal klást otázku: Jak můžu otéct od démona v mé hlavě? .. Jsem jim pohlcen. Od malíčku na noze až po kořínky mých rádoby - ten kdo mě zná ví, co myslím- "vlasů" .

Vyčistil jsem si zuby, oblékl jsem se, sešel jsem dolů a opustil jsem vilu. Od předchozího dne ještě nepřestalo pršet, ale bylo mi to celkem fuk. Pomaličku jsem se procházel různě venku a naprosto dokonale jsem se ponořil do myšlenek o sebevraždě.

Obecně o smrti. Jaké to asi je, už nedýchat? Když mi nebuší srdce v hrudi? Přiložil jsem si ruku k hrudi, zhluboka jsem se nadechl a zastavil jsem úmyslně dech. Rychleji se rozbušilo, a najednou pomaličku přestávalo. Zpomalovalo.

Znepokojeně jsem si uvědomil, že dnes bych měl zajít za svou "doktorkou". Vůbec se mi tam nechtělo.

,,Blaise!" zavolal na mě za zády něčí dívčí hlas

Než jsem se stačil pořádně otočit a prohlédnout si tu dívku, skočila mi kolem krku. Měl jsem na mále se udržet na nohách, protože už nejsem silný tak, jako jsem bývával. I přesto jsem kolem ní opatrně ovinul ruce a podíval se na ní.

Dlouhé vlasy, štíhlá postava.. Do nosu mi zavlávala známá vůně.. Moment.
,,Pansy?" oslovil jsem jí nejistě

Už dlouho jsem jí neviděl. Co by tady dělala? Na druhou stranu bych mohl všechno napravit.. Poodtáhla se ode mě, šťastně a dojatě se mi podívala do tváře.

,,Tak strašně ráda tě vidím." Zašeptala s menším pousmáním

,,Co tady děláš?" zeptal jsem se jí narovinu

Pozvedla ruku a začala mě hladit po tváři.
,,Chtěla jsem tě vidět."

Lehce jsem nad tím povytáhl obočí. Proč by mě zrovna teď chtěla vidět? .. Zadíval jsem na ní a začal jsem si uvědomovat, že je čím dál tím víc mokřejší. Jemně jsem si odkašlal.

,,Kousek odsud bydlím, tak… Jestli chceš, tak… Tam můžeme jít." Řekl jsem, i když jsem měl z toho divný pocit.

,,Tak jo, půjdeme." Přikývla bez zaváhání, chytla mě za ruku a šli jsme směrem k mé vile.

Při cestě tam jsem se díval jenom někam prázdně před sebe. .. Další fakt - Už pár let mě bolí ráno probuzení. Bolí už jenom to, že víte, že jste pořád naživu. Druhá věc, která mi proběhne myslí je: ,,Už tohle to nemůžu.". Ze začátku mě to děsilo, ale časem jsem z toho začínával mít deprese, které mi zůstaly až do teď.

Pustil jsem ji dovnitř a rovnou jsem šel do kuchyně, abych jí mohl udělat čaj. Mezitím se posadila do obývacího pokoje na mou pohovku. S táckem, kde byla konvička s hrnkami, mistička s cukrem, jsem tam šel také. Položil jsem to na stůl, nalil jsem jí, sobě také a poté jsem se posadil.

,,Děkuju, jsi moc hodný." Pousmála se a do čaje si dala dvě kostky cukru

Bez jediného slova jsem se zadíval na její ruce. Sledoval jsem každý jejich pohyb. Byli bez jediné jizvičky, nijak poznamenané. Když to srovnám s mými.. To je vlastně úplně nesrovnatelné. S menším nechápáním v očích se na mě podívala.

Tohle by nepochopila, ani kdybych jí to řekl.

,,Co Draco?" zeptal jsem se, protože když jsem ho viděl naposledy, chodili spolu

,,Má se dobře. Pokud ale narážíš na to, jestli spolu ještě jsme. Tak ne, už ne. Jsme kamarádi." Usrkla si trochu z hrnku

Sám sobě jsem si silně stiskl předloktí, aby mi praskli strupy, které se mi tam udělaly. Jak jsem toto mohl nevědět? Jak?

,,Byli jste spolu šťastní, nebo ne?"

,,To sice jo, ale jenom ze začátku. Nehádali jsme se, u Merlina to opravdu ne, ale.. Oba dva jsme věděli, že už to není takové, tak jsme se rozešli."

Zpomaleně jsem přikývl. Draco. Pansy. Oni. Dva. Už. Nejsou.Spolu. Nejsou spolu. Draco a Pansy. Pořád mi to nechce dojít.

,,Jak se jinak máš?" zeptala se mě

To je docela dost těžká otázka, "Jak se máš?" .. Úplně na nic, ani vlastně nevím, jsem zničený, každým dnem se chci zabít, už se nechci probouzet s pocitem prázdnoty. S pocitem, že sem nepatřím. Už chci zmizet.

,,Mám se fajn." Vysoukal jsem ze sebe

,,Opravdu?"

,,Samozřejmě." Ujistil jsem ji

,,Pozdravuj svou matku, dlouho jsem ji neviděla."

,,Budu až se vrátí z dovolený."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nikinka Nikinka | Web | 30. ledna 2013 v 15:06 | Reagovat

To je tak... tak... divné. Ne ta kapitola, jsou to asi jen mé pocity, protože Blaise je mi šíleně líto, ale na druhou stranu mám takovou zvrácenou radost z toho, že se tam objevila Pansy, muhehe :-D. Divné. Nemůžu se dočkat další :-)

2 Any Horan ♥ Any Horan ♥ | Web | 30. ledna 2013 v 17:15 | Reagovat

Krásná kapitolka :) Zítra přidej prosím další :)))

3 Ivet Ivet | 30. ledna 2013 v 17:43 | Reagovat

:) těším se na další kapitolku :) Tahle byla taková "radostnější" nevím, jestli se sem to slovu úplně hodí, ale co :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama