26. února 2013 v 14:25 | Jenny
Trochu se toho všeho bojím, protože přece jenom Niki má dokonalý cover, obrázky k tomua všechno. :S Jinak omlouvám se že nic nepřidávám ale teď se musim trochu víc učit a hlavně mám zase nějaké menší problémy, takže... -_- Snad vás nezklamu, enjoy it. :)
Bradavice, to bude můj nový začátek. Snad mi nové prostředí udělá dobře. Ředitel zmijozelské koleje, Severus Snape, mi vysvětlil pravidla, recitoval mi i školní řád, a obecně mi řekl vše potřebné, co bych měla vědět. Na plánku mi ukázal, kde jsou všechny učebny.
,,Nyní slečno Folprechtová bych se s vámi rád přesunul do společenské místnosti, kde poznáte své nové spolužáky." Postavil se a gestem mi naznačil, abych šla ke dveřím
,,Samozřejmě pane." Přikývla jsem, protože jsem stejně neměla jinak na vybranou, a společně jsme šli do - jak už řečené - společenské místnosti.
,,Na pokoji budete se slečnou Parkinsonovou, Bulstrodovou a Smithovou. Dle mého názoru by jste se s první slečnou - kterou jsem jmenoval - neměla moc zahazovat, páč je pod úroveň vaší inteligence."
Nic jsem k tomu neřekla, a čekala jsem, jestli ještě něco řekne. Šlo usoudit z toho, že je sice možná přísný, ale upřímný a když by někdo potřeboval, i ochotný jakým koliv způsobem pomoct.
,,Nuže, jste připravená?" zeptal se a i když to je možná neuvěřitelné, z jeho hlasu bylo slyšet menší pobavení
,,Jsem připravená i na to nejhorší." Odpověděla jsem s menším pobaveným úsměvem a vešli jsme ale s tím, že já se opřela o rám dveří tak, aby mě nebylo vidět.
,,Byl bych velice rád, kdyby jste všichni ztichli."
Lehce jsem se porozhlédla. Každý, kdo tam seděl, hned umlkl. Měli před ním respekt, není divu i já bych si radši na něj neotevřela pusu, i když jsem "hodně upřímná".
,,Nicméně abych to neprodlužoval, chtěl jsem vám představit vaší novou spolužačku. Chovejte se k ní slušně tak, jak je vám říkáváno už od prvního ročníku. Přivítejte mezi sebou Jenny Folprechtovou."
V ten moment jsem se odepřela, narovnala jsem se a přešla jsem k profesorovi - Stoupla jsem si vedle něj.
,,Byl bych rád, kdyby jste ji někdo potom ukázal, kde jsou učebny, Toť vše. Snad se ti tu bude líbit." Pokynul hlavou a nechal mě, nové maso, mezi krokodýlama.
Pravdou je, že ten plánek zkresluje, tak snad bude doopravdy někdo ochotný a trochu mě tady provede. Zpozorovala jsem, jak se postavil kluk, Draco Malfoy, přistoupil ke mně a natáhl ruku.
,,Draco Malfoy, těší mě."
Prohlédla jsem si ho od hlavy až k patě. Mluvil takovým tím "vznešeno-arogantním" hlasem. Dalo se to čekat, když jeho otcem je Lucius Malfoy, i když taky se není ničím chlubit, je zavřený v Azkabanu.
Nakonec jsem se mu podívala do tváře.
,,Bude mi ctí chodit s tebou do koleje, také mě těší." Jemně jsem mu s ní potřásla a neviditelně jsem se ušklíbla. Trochu jsem musela zaimprovizovat, ne?
Líbl mě na ruku. Nechala jsem se a jenom jsem ho pozorovala. Už jsem čekala na chvíli, kdy by si mě k sobě přitáhl a políbil mě. Věřte nebo nevěřte, jednu bych mu vrazila.
,,Jako slušně vychovaný student bych se tě měl zeptat, co zatím na Bradavice říkáš?"
,,Nemám si na co stěžovat." Odpověděla jsem
,,Chtěla by si potom ukázat, kde jsou všechny učebny?"
Jo, jasně, abys mě pak - hrozně hnusně řečeno - "ohnul" o nějakou lavici, viď? Ne ne, hochu, o to opravdu nestojím. Mám tě prokouklého. Jsi určitě děvkař.
,,To bych byla moc ráda, vůbec se tady neorientuju." Řekla jsem přehnaně sladkým a ironickým tónem, načemž jsem se zatvářila znechuceně.
,,Představím ti svoje dva kamarády." Oznámil a přešel se mnou k dvoum chlapcům.
Ten, co seděl na pohovce - a z mého pohledu - na pravé straně, byl chlapec s velkými,, plnými rty, s tmavou pletí a naprosto dokonalou tváří - a ten jeho výraz v obličeji… Nepopsatelné. Nejde neříct, že nevypadá dobře. Naopak, dost dobře. Hodně dobře. Tím nic neříkám, nezamilovala jsem se, neblázněte. Je jenom hezký, musím ho přece "obodovat".
,,Tohle je Blaise ..."
Blaise. Něco mi to říká…. Není to Blaise Zabini? Mám takový dojem, že můj otec s ním pracuje, páč jsem asi párkrát zaslechla jeho jméno s tím, že říkal, že pan Zabini má syna.
,, … A tohle je Theo."
Podívala jsem se i na toho druhého - Thea. Pozastavila jsem se nad ním, protože… Ty jo. Jak holky z mojí bývalý školy mohly být šílené z Malfoye? .. Světle hnědé vlasy, tmavší a dokonale tvarované obočí, krčíc se nad očima, které byli tak … Úchvatné. Řekla bych, že vypadá jako dokonalý kluk z těch mudlovských pohádek. Jako .. "Princ na bílém koni", opravdu nepřeháním. Myslim to vážně!
,,Těší mě." Postavil se Blaise na nohy
,,I mě." Zadívala jsem se na něj ,,Myslím, že můj otec pracuje s tvým." Řekla jsem to, co mi nějakou chvíli uvízlo v hlavě
,,Opravdu?" otázal se a já přikývla
Znovu jsem se podívala na Thea. Byl takový … Odtažitý, tichý.
,,Dneska mu není nějakt dobře, omluv ho." Odůvodnil jeho chování Blaise
,,Každý jednou nemá svůj den." Přitakala jsem a podívala se na něj ,,Když tak mě omluvte, měla bych si jít vybalit věci." Řekla jsem a podívala jsem se na dveře, které byly "asi" - asi určitě - od dívčích ložnic
,,Jo, jasně. Když tak potom za námi přijď."
Na jedné z postelí seděly tři dívky - Jak říkal profesor, jsou to ty, se kterými budu bydlet. U Salazara, tady to smrdí předraženými parfémy. Černovláska se hned postavila na nohy, přišla ke mně a objala mě.
,,Vítej mezi námi, jsem Pansy." Poodtáhla se a líbla mě na obě dvě tváře.
Dilinky. Proč zrovna dilinky? Nemůžu být na pokoji s normálníma holkama? Hraně mile jsem se usmála, ale jakmile jsem si chtěla začít vybalovat věci, chytla mě za ruku, odvlekla mě k nim, posadila mě vedle sebe a začaly mluvit o nejnovějším oblečení. Botách, kalhotkách, tangách, podprsenkách, tílkách, sukních, o šatech… Potom padlo téma "Kluci". Různě se mě vyptávaly. Unavovalo mě to, proto jsem se s rychlou omluvou odebrala - po hodině určitě - do společenské místnosti . Spatřila jsem tam sedícího Blaise.
,,Ahoj." Pozdravila jsem ho, přičemž mi ho hned oplatil. Posadila jsem se před něj, ale na zem. Byl tam koberec, a tak i tak jsem zvyklá a nevadí mi to. Nepotřebuju sedět na pohovce.
,,Nechceš si sednout na pohovku?" zeptal se
,,Ne, to je dobrý… Kam zmizeli tví přátelé?" neviděla jsem tam ani našeho "úžasného" Malfoyíčka ale ani toho Thea
To jsem se nezmínila, ale… Celou dobu se na mě tak divně díval. Opravdu hodně zvláštně, nevím jak to popsat a vysvětlit. Od chvíle, kdy jsem vešla do té místnosti, nespustil ze mě oči.
,,Draco šel pryč a Theo si šel lehnout."
,,Nepřihodilo se mu něco?" má zvědavost mi nedala
Třeba dostal špatnou známku, profesor mu dal trest, nevím. Muselo to mít nějaký svůj důvod, že se choval tak divně.
,,Ne, jenom špatně spal." Jeho pohled se zastavil u mé tváře ,,Proč se ptáš?"
,,Nevím, jen tak. .. Díval se na mě zvláštně."
,,Ještě aby ne, jsi krásná."
Musela jsem se nad tím pousmát, trochu posklopit hlavu, zastrčila jsem si pramínek za ucho a jemně jsem se začervenala.
,,Děkuju."
,,Vůbec nemáš zač." cítila jsem na sobě nadále jeho pohled, proto jsem pozvedla hlavu a oplatila mu ho
,, Jestli chceš, později ti ukážu školu. Myslím, že Draco by se o něco pokusil protože. .Nic proti němu, ale občas se chová hůř jak některé běhny na naší škole."
,, Víš, bylo mi to trochu jasné." Přiznala jsem s menším pobavením.
,, Vypadá, že dokážeš prokouknout lidi." Zkonstatoval
,,Občas." Přitakal jsem. ,,Nechceš mi školu ukázat hned? … Dobře se mi s tebou povídá."
,,Jistě, pojďme." Postavil se a natáhl ke mně ruku, aby mi mohl pomoct na nohy.
Bez zaváhání jsem ji přijala, s jeho pomocí jsem si stoupla a šli jsme. Od Velké síně mi ukázal snad úplně každou učebnu, i ty, ve kterých se ani nebudu učit. Každou tajnou chodbu mi prozradil, dokonce mi řekl, že existuje i "Komnata nejvyšší potřeby", ukázal mi školní pozemky.
Moc dobře jsem si s ním popovídala, a i přesto, že jsem ho znala jenom pár hodin, cítila jsem se s ním dobře. Tohle bude můj nejlepší kamarád.
Přesně, jak jsem říkala: naskočila mi husí kůže jen při té zmínce
. Áááá neumíš si představit, jak pocitózní to je - když to čtu takhle z tvého pohledu. Bože, umíráááááááám (inlove) + (heart)
O:) O:) O:)
Nemůžu se dočkat další kapitolky. Nechceš dneska přidat?
PS: Tohle je naprosto dokonalá povídka! :)