close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

2. kapitola - Je něco se mnou špatně?

26. února 2013 v 19:45 | Jenny
S Niki nám to nedalo, byly jsme tak upocitované z těch pohledů, že jsme se rozhodly napsat další. Takže, enjoooooy it :3


Věčné chichotání mi zabránilo v tom, abych usnula. Ráno mě vzbudilo pokřikování Pansy, co si má vzít na sebe, poté se začala smát jako postižená dívka z ústavu s tím, že je vlastně škola, tak si musí vzít uniformu. Promnula jsem si unaveně oči, vstala jsem a začala jsem se oblékat. … Oblékla jsem si na sebe černé legíny s většími, růžovými kytkami. Obyčejné, bílé tílko, nad to šedivý, svetr, nazula jsem se do černých tenisek a osebrala jsem se do koupelen, abych si mohla vyčistit zuby, učesat se a namalovat se.

Neříkám, že se nevoním, ale… Holky, nikdy na sebe nelejte půl litru přehnaně drahého parfému. Vonět rozhodně nebudete, tomu věřte. S posledním pohledem na sebe a otočkou, abych se sama prohlédla, jsem šla na snídani. Nejsem "snídaňový" typ. Opravdu ne. Vezmu si spíše nějaké ovoce, napiju se ovocného čaje, džusu a tím to pro mě končí. Dělá se mi po ránu špatně, nemám hlad.

Šla jsem do Velké síně cestou, kterou mi ukázal Blaise. Určitě si sním ještě popovídám, je moc fajn. Jakmile jsem tam vešla, hned na mě mávnul a gestem mi naznačil, abych šla k nim. Byli tam všichni tři - heh, stříbrné trio - pomalu jsem tam došla s tím, že jsem si sedla vedle Thea.

,,Děkuju za ukázání školy." Poděkovala jsem za včerejšek, i když jsem mu děkovala snad už pětkrát

,,Nemáš zač." pokynul hlavou a zadíval se na nás dva - Mě a Thea

Napila jsem se čaje a krátce jsem se zamyslela nad tím, co kluci asi tady můžou dělat, krom toho, že se opíjí, hrajou kouzelnické šachy nebo karty…

,,Nechcete někdy hrát famfrpál?" napadlo mě

,,Ty hraješ famrfpál?" zeptal se mě překvapeně Blaise

Přikývla jsem a podívala jsem se na Thea.

,,Hraješ také famfrpál?"

,,A…Ano." Odpověděl… Zaraženě (?).

Trochu jsem se nechápavě zamračila, protože jsem nepochopila, proč odpověděl tímhle tónem, na nic vážného jsem se přece neptala. Raději jsem to nijak nekomentovala, vzala jsem si jablko a postavila jsem se.

,,Zatím se mějte kluci, jdu do knihovny." Všem jsem věnovala ještě poslední pohled, poté jsem odešla.

Už z dálky se na mě dívala starší paní, přímo mě propalovala pohledem, protože jsem se několikrát prošla mezi všemi regály, abych zjistila systém řazení. Byly tam mudlovské knížky pohádky, romány, knihy o bylinkářství a obecně knihy, co se týkají učení, detektivky… Vše možné.

Nějakou jsem si vzala, protože její vazba byla světle - už vybledle - fialová a na hřbetě měla tři černé pruhy. Nevím, zaujalo mě to, tak jsem v ní začala listovat. Byli tam převážně dialogy, nebo spíše jenom dialogy, takže to bylo nějaké drama. Moc ráda tyhle knihy čtu, protože se přečtou rychle, s tím, že tam není taková ta "omáčka" - popis okolí, situace, přírody a tak - že tam jsou vyloženě jenom ty scénické poznámky - vejde, políbí ji. I když na druhou stranu si taky ráda přečtu normální knihu, to nepopírám.

Stoupla jsem si na špičky - co si budeme povídat, nejsem nejvyšší - vrátila jsem ji tam zpátky, vzala jsem si jinou a znovu jsem začala listovat. Opřela jsem se o parapet a začetla jsem se. Byl to snář. Vždycky jsem chtěla mít vlastní, protože mě zajímalo, co určité věci v mých snech znamenají.

Co se mi to zdálo? … Jo, už vím. Procházela jsem se po zahradě, pozastavila jsem se a spatřila jsem růži. .. Růže. Začala jsem listovat a našla jsem význam:

Růže - čeká tě štěstí a potěšení, jen dej pozor, aby nebylo pomíjivé.

Po pár minutách jsem na sobě ucítila něčí pohled. Myslela jsem si, že mám jenom halucinace, ale po chvíli mi to nedalo, lehce jsem pozvedla hlavu, pootočila jsem hlavu tím směrem a spatřila jsem Thea.

Bez jakéhokoliv slova, či emoce se otočil a odkráčel pryč. Párkrát jsem sice zamrkala, ale dělala jsem, jako kdybych se s jeho očima na ten zlomek vteřin nesetkala, a s menší nechápavostí jsem se znovu podívala do knihy.

Řekla jsem si, že bych se mohla projít po školních pozemcích, jen tak si provětrat hlavu. Nějakou dobu jsem se jenom procházela, očima jsem těkala po okolí, později jsem se pozastavila a nechala jsem vítr, který jemně zavlál, aby mi rozfoukal vlasy do všech stran. Normálně mi to je nepříjemné, když je studený, ale nebylo tomu tak. V průběhu větru kolem mě proletělo osm motýlů - stihla jsem je napočítat - jenž byli určitě poslední, protože přece jenom už nebude nejtepleji, šťastně jsem se nad nimi otočila a pousmála jsem se.

Ještě jsem je chvíli pozorovala, jak mizí v dálce, následně jsem udělala ještě pár kroků, lehla jsem si do trávy a podívala jsem se do nebe. Dnes byli krásné mraky. Jeden vypadal jako čerstvě natočená cukrová vata. Jiný vypadal jako medvídek. Další jako maličká hvězdička, která se dává na špičku vánočního stromu.

Mám docela dobrý sluch, takže jsem zaregistrovala, jak se trávou někdo "prochází". Posadila jsem se, jemně se pootočila a podívala jsem se na stejnou osobu, kterou jsem potkala v knihovně - Na Thea. Zase on? Že by… Náhoda? Pár metrů ode mě se zastavil. Sice jsem nechápala, proč se na mě dívá, ale i přesto jsem mu pohled oplácela. Měla jsem z něj… Zase ten divný pocit. Najednou se zas tak tajemně otočil a odešel.

To se mě štítí? Vadím mu? Řekla jsem něco, co ho odpuzuje? … Vždyť jsme spolu ani nemluvili. Podívala jsem se do země.
~*~
Dva dny od toho dne utekli. Momentálně sedím a počítám vteřiny, kdy zazvoní a přesunu se na další hodinu. Začala jsem přemýšlet nad naší školní uniformou.. Zelená kravata. Je to zvláštní, jsem dívka a mám na sobě kravatu. Připadám si jak ti zakrslí právníci na Ministerstvu. Brr. Konečně zazvonilo. Hodila jsem si brk společně s pergamenem a učebnicí do brašny, kterou jsem si přehodila přes rameno a jak jsem řekla - Šla jsem na další hodinu.

Alespoň jsme to měla v plánu, dokud mě neoslovil Draco:

,,Jenny?"

Váhala jsem, jestli se mám zastavit nebo ne. Nakonec ano, otočila jsem se a podívala jsem se na něj.

,,Ano?"

,, To s tou školou mi nevyšlo, proto jsem si říkal, jestli by jsi si někdy nechtěla někam vyjít?"

Tak, mám ho slušně odmítnout, nebo být trochu ostřejší a poslat ho do háje? Ne dobře, budu hodná.

,, Jsi strašně hodný Draco, ale.."

Nenechal mě ani domluvit, pozvedl ruku a pohladil mě po tváři. Bylo mi to nepříjemné, nepatrně jsem ucukla.

,, Ale no tak.. Jenom jednou."
,,Budu muset odmítnout." Řekla jsem rozhodně, protože já jsem nad tím ani nepřemýšlela, že bych s ním šla - Ani bych nechtěla.

,,Jenny, prosím." Zatvářil se nevinně - nebo spíše se pokusil. Na mě ale tohle neplatí.

Překvapeně jsem zamrkala, když do pár vteřin tam byl Theo, s tím, že ho chytl za límec a práskl s ním o stěnu.

,,Řekl jsem ti, ať s tím přestaneš!" sykl

S čím? Mluvit se mnou? Dívat se na mě? Pokoušet se o mě? Proč by to dělal? Proč by mě Theo bránil? … Nevnímala jsem, co na sebe řvali, byla jsem tak ponořená do svých myšlenek, že jediné, co jsem byla schopná říct: ,,Nechte toho!" .. Páč mu jednu vrazil. Nenávidím, když se někdo pere. Dělá se mi z toho špatně.

Blaise si stoupl vedle mě a Theovi řekl: "Pust ho." Už jsem to nemohla vydržet, jemně jsem ho chytla za loket a zopakovala, co řekl Blaise:

,,Pust ho."

Najednou ho pustil, podíval se na mě a o krok ustoupil.

,, Vy čtyři, do kabinetu. Hned!" zvýšil na nás hlas profesor Snape

Blaise mě pohladil jemně po zádech a všichni čtyři jsme tedy šli. Byla jsem z toho trochu mimo a zmatená, protože jsem to pořád nechápala.

,,Sednout!" učinili jsme tak ,,Teď mi řekněte, co se stalo."

,,Theo mě bezdůvodně napadl." Řekl Draco

,,Sám moc dobře víš, že to není pravda!" sykl na něj hned Blaise

,,Zmlkni."

,,Ty zmlkni!"

,,Ticho!" okřikl je Snape ,,Co říkáš na svou obranu, Theo?" oslovil ho jménem

,, Nemám pro to žádnou omluvu, udělal jsem to bezdůvodně, jak Malfoy tvrdí. Jaký je můj trest?"

Přece by ho jen tak nenapadl, to není možné. Nevěřím tomu, že by takový byl, ale na druhou stranu nechápu, proč ho zmlátil. V principu nic neudělal, jenom mě někam zval a mluvil se mnou.

,, Týden budeš leštit vše, co je na chodbách." Podíval se na mě ,,Jste v pořádku?"

,, Ano, jenom.. Nemám ráda, když se někdo pere." Odpověděla jsem

,, Jestli-že vám není dobře, běžte si lehnout. Omluvím vás."

V tu chvíli jsem mu za to byla tak vděčná. Tohle profesorovi dlužím.

,,Děkuji, pane." Postavila jsem se, odešla jsem do ložnic a jakmile jsem tam dorazila, hodila jsem na sebe jenom nějaké volnější triko, lehla jsem si do postele, až ke krku jsme se přikryla dekou a zavřela jsem oči.
~*~
"Noční život" Bradavic je snad ještě hezčí, než ten denní. Ty hvězdy, prostředí, čerstvý vzduch. Je to opravdu překrásné. Byla jsem se projít, abych si ještě před spaním provětrala hlavu. Zabočila jsem za roh a spatřila jsem ho, jak sedí na zemi a leští. Opřela jsem se zpátky za ten roh, aby mě nebylo vidět a zamyslela jsem se. Vypadal tak… Neškodně, jak tam seděl.

Odepřela jsem se, šla jsem tam, ze země jsem zvedla další hadr, vzala jsem do rukou nějaký pohár a sedla jsem si tak, abych se zádama opírala o zeď, načemž jsem ho hned začala leštit.
,,Nemusíš tu být." Řekl potichu a nezapomněl se na mě podívat.

,,Já vím." Opáčila jsem stejně tichým hlasem, ale pokračovala jsem.

Ta chvíle ticha byla taková… Napjatá. Nevím ani čím, ale byla.

,,Proč jsi ho začal mlátit?" zeptala jsem se, protože mi to nedalo, dlouze jsem mrkla a podívala se na něj

,,Je to idiot." Odpověděl divně (?).

Pouze jsem na to přikývla.

,,Ikdyž nevím přesně proč jsi to udělal, tak .. Myslela jsem si, že by jsi ho nezmlátil jen tak bezdůvodně, protože si o tobě myslím, že nejsi nezvladatelný agresor." Promlouvala jsem na něj potichu a pomalu, přitom jsem dál leštila.

Doleštila jsem, položila jsem ho na zem a zvedla jsem k němu oči. Díval se na mě… Hrozně dlouho. Dost intenzivně. Pokusila jsem se o menší pousmání, protože mě nic rozumnějšího nenapadlo.

,,Musím … Jít."řekl a odešel

Dlouze jsem si nosem povzdechla, protože opravdu netuším, co dělám špatně. Proč si se mnou nechce povídat? … Byla jsem tak zamyšlená, že jsem celý trest udělala za něj. Jakmile jsem došla do společenské místnosti, unaveně jsem padla na pohovku, nebyla jsem schopná ani dojít do ložnic. Byla jsem vyřízená.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nikinka Nikinka | Web | 26. února 2013 v 20:08 | Reagovat

Oh. (inlove + heart) o.O Bože můůůj, ty mě tak trápíš! :-D Tohle mě dostává. Bože, bože, bože. Umírám z toho, je to naprosto... dokonalé, úžasné, skvělé. Neuvěřitelně pocitózní. Mmmmm (inlove). Neumíš si ani jen představit, jak jsem smutná z toho, že nepřidáš další :D. Ale zítra snad jo, budu na tebe čekat. ÓÓÓÓ můj bože! (heart) Jsem trochu mimo, trochu víc, řekla bych. Je to tak, tak... tak.. OH. Nedokážu s elíp vyjádřit, je to prostě PERFEKTOS! (inlove) Ty její myšlenky jsou hrozně... ááááááááááááááááááááááááá. Za dnešní večer si to určitě přečtu ještě X-krát :-D
Chci další!!!!!! :D
PS: Nádherný obrázko-cover, ale to už jsem ti říkala :-)

2 Any Horan ♥ Any Horan ♥ | Web | 26. února 2013 v 20:27 | Reagovat

o.O :-O Úžasná! :-)

3 Ivet Ivet | 28. února 2013 v 14:32 | Reagovat

:-) z té povídky jsem úplně unešená :-) nemůže se dočkat pokráča :-)

4 Nikinka Nikinka | Web | 2. března 2013 v 12:15 | Reagovat

Mmmm... ten nový design - ten nápisek (inlove) :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama