Nothing spešl -_-

Na co nepřátelé, když máte sami sebe? ... Věřte nebo nevěřte, je to případ, který se opakuje pořád dokola. Člověk může být sám sobě tím největším trnem v oku. Vy se mnou nesouhlasíte? … Tak to mě mrzí, ale já moc dobře vím, o čem mluvím.
Moment pár vteřin, kdy beru do ruky nůžky, položím si ruku před sebe a říznu se. Jsou to chvíle, kdy mi to je úplně jedno. Po pár dnech se na to zadívám a říkám si: Už zase. Proč prostě nepřestanu? Proč si tak ubližuju?
Pravdou je, že se mi vždycky uleví. Je to jako kdyby vám na moment otupěli všechny smysly. Nevnímáte bolest. Je vám jedno, že v létě se opálíte a jizvy budou bílé.
Řeči ostatních jsou vám tak i tak jedno, takže to neřešíte. Je to bludný kruh. Jde to pořád dokola. Nejde to zastavit. Měsíc, dva, tři… Žádná další jizva.
Potom přijde zlom. Něco se stalo. Brečíte. Nevíte, jak dál. Po ruce jenom pár špendlíků, žiletka, nůžky, nůž… Cokoliv, čím by jste si mohli ublížit.
… Vidíte v tom sami sebe? Přestaňte. Vím, že to je těžké, ale nestojí vám za to žádný kluk, žádné problémy doma. Nejlepší je s tím ani nezačínat. Křičení nepomáhá, ale… Pomoct potřebuje každý. Kamarádku, kamaráda, rodinu.
Oporu. Když budete chtít, přenesete se přesto. Věřte mi. Když opomene ty rádoby "inteligenty", nikdo vás za to neodsoudí.




Ano, vidím v tom sama sebe před několika mnoho, mnoho měsíci. Ano, přestala jsem. Ano, potřebovala jsem oporu.
cos mi to udělala?

Nevím proč, ale od té doby, co píšeš povídku "Thoughts of a boy", tak si v každé depkózní povídce představuju Blaise
A ještě něco... já ti dám "kdyžtak to ale smažu" - nemazat, nechat!
PS: Už jsem ti chválila nový design? Jestli ne, tak se omlouvám a tímto to chci napravit