Jsem ráda, že se vám povídka líbí, tuhle kapitolu jsem stihla napsat ve škole, ne celou ale na dvě stránky to bylo :D. Jenom jak jsem to přepisovala, opravovala jsem pár nesmyslů.
Enjoy it.

Spal tvrdě, jak to šlo. Sice společně se svými přáteli usnul, ale celou noc se probouzel. Pořád musel přemýšlet nad svými rodiči. Po tolika letech, co jsou spolu ho jeho matka odkopla. Svého otce, který se k ní vždy choval jako je královně. Vždycky, když se pohádali, snažil se to vyžehlit různými způsoby. Zahrnoval jí vším, co měla ráda - lilie, koupelovou sůl s vůní levandulí, chilli čokoládu, hedvábné šaty - nebo se to snažil vyžehlit jejím oblíbeným jídlem, které sám uvařil. Snažil se, aby se to mezi nimi urovnalo.
Ale snaha byla zbytečná. Určitě si našla nějakého ulízlého, převoněného idiota, který je MOŽNÁ ale jenom možná dobrý v posteli, nic víc a nic míň. A upřímně, ani to nechtěl vědět. Tímhle se mu jeho matka zhnusila. Není to jenom tím, že se rozvádí s jeho otcem, ale šlo o to, že ho celou dobu s někým podváděla - Jednou za čas, když se nudila. Nemohl mu to ale říct, když viděl, jak moc je s ní šťastný a jak jí miluje.. Za tohle všechno ji nenávidí. Jak hnusně se k němu chovala a pořád chová. Jak si ho neváží …
Spomaleně otevřel oči, když zaregistroval něčí přítomnost. Párkrát zamrkal, unaveně si přes ně přetřel rukou a podíval se vedle sebe. Přilehla si k němu jeho snoubenka. Pozvedl ruku, pohladil jí po tváři, sklonil se k ní a políbil ji na čelo. Ona také pozvedla ruku, dala mu jí za krk, přitáhla si ho k sobě a těsně předtím, než spojila jejich rty v polibek, podívala se mu do očí.
Bylo až pozoruhodné, jak s ním vypadala šťastně. Měl by se až stydět, že k ní necítí to samé, co ona k němu. Nebylo to fér. Ale on sám doufal, že jednoho se do ní zamiluje tak, jako ona do něj - nejspíš - poodtáhl se od ní a bříšky prstů ji znovu jemně pohladil po tváři.
,,Dobré ráno." Šeptla s menším pousmáním.
,Ahoj."
,,Jdeš na snídani?" přejela ho ukazováčkem po klíční kosti
,,Kolik je?"
,,Sedm."
Maličko se nad tím poušklíbl. Už nestíhá ranní rozcvičku. Úžasné. Výborné. To chcete prostě. U Salazara!
,,Jo, jdu." Vylezl z postele, ladným krokem přešel ke skříni, hodin na sebe kalhoty, svlékl ze sebe triko a sáhl po své košili.
Postupně začal pozapínávat knoflíky, načemž ona k němu ze zadu přišla a políbila ho na krční páteř. Nenechal se tím ale rozptýlit a kolem krku si začal uvazovat kravatu. Když se otočil čelem k ní, dlouze ho políbila, následně ho chytla za ruku a společně šli do Velké síně. Sedli is vedle sebe, pokynutím hlavy pozdravil své přátelé. Theo vypadal, že je dobře naladěn. Dobré znamení. Draco už ale tak bohužel nevypadal. Naštvaně se šklebil.
,,Co se děje?" zeptal se po chvíli, protože zvědavost mu nedala pokoj ani klid.
,,Nic." Odsekl nepříjemným a podrážděným hlasem, přičemž na talíř doslova odhodil kousek slaniny, do které jednou nebo dvakrát kousl.
,,Na "nic" to moc nevypadá."
Na to už mu Draco nic neřekl a pouze pokrčil rameny. Ke stolu si přisedla Pansy s Goylem. Už nějakou chvíli spolu chodili - Neuvěřitelné. Pansy, která si hlídala figuru s Goylem, který se od rána do večera jenom cpe. Ale spojuje je občas to, že v určitých věcech jsou oba dva tupý. Po chvíli, co nad tímto "inteligentním" párem filozofoval, spadl mu zrak k Nebelvírskému stolu, lépe řečeno na Grangerovou a Weasley. Tvářila se normálně, maličko se dokonce usmívala… Bylo na ní vidět, že jí nic nechybí. Jeden z nich mu něco musel říct..
Nebo se něco muselo stát. Ale co?
~*~
Celé dopoledne při vyučování Draco mlčky seděl, ale bylo na něm vidět, že neposlouchal. S takovouhle blbou náladou ho ještě nikdy neviděl. Jak tak přemýšlel, byl úplně mimo. A najednou: PRÁSK! Sotva udržel rovnováhu. Musel párkrát zamrkat, aby se vzpamatoval. Všude po zemi se válely knihy a mezi nimi i dívka. Měla lehce vlnité vlasy, které nahoře nabíraly světle hnědou a postupně dolů byly postupně tmavší a tmavší, až do černa. Měla je lehce vlnité a sahaly jí po prsa.
Měla na sobě školní uniformu s modrou kravatou. Takže chodila automaticky do Hasraspáru. Na tu kolej byla až moc hezká, na jeho vkus.
,,Omlouvám se, byl jsem-" nedokončil svou omluvu, i když se obecně moc neomlouvá, klekl si a začal jí pomáhat s knihami
,,Ne, to já se omlouvám byla jsem-"
,,Myšlenkami jinde." Dokončili oba dva naráz
Podíval se jí automaticky do tváře. Měla tmavě, čokoládově hnědé oči. Jej tváře v tuhle chvíli nabíraly světle růžovou barvu a rty, by byly pro každého kluka vyzívavé. Jako kdyby říkaly: Polib mě.
Krátce a tiše se nad tím zasmála. Zase mu spadl zrak na knihy, sesbíral je, odložil je a natáhl k ní ruku, aby jí pomohl vstát.
,,Děkuji, Blaise." Poděkovala mu
Lehce povytáhl nad tím obočí. Nebylo ani tak zvláštní, že znala jeho jméno, sice není tak populární jako Draco, ale je známý. Jenom on nevěděl, jak se jmenuje.
,,Není zač,…?" čekal, až ona doplní své jméno
,,Amber." Podívala se na jejich ruce, které pořád byly "spojeny".
Pomaličku ji pustil.
,,Nechceš s těmi knihami pomoct?"
,,To je v pořádku, pokud nenarazím na tebe, snad mi už nespadnou." Řekla s pobaveným úsměvem a vzala si je zase do náruče ,,Snad se brzy zase uvidíme." Dodala ještě a s posledním pousmáním začala pomaličku odcházet.
On také začal odcházet, ale než zabočil, ještě se pootočil. Ona udělala to samé, opatrně zvedla ruku, mávla ještě na něj a poté zmizela. Zamyšleně se tam ještě chvíli díval, poté ale šel dál. Amber. Amber. Hm.. Chodí do Havraspáru. Bude jí šestnáct nebo sedmnáct. Jak to, že ji neznám? Že mi její tvář něco říká, ale nevšiml jsem si jí? Znám přece skoro všechny.
Stačil jeden okamžik, a ta holka mu nešla z hlavy. Protože musel pořád přemýšlet nad tím, "kde" už ji viděl. Bylo logické, že ve škole ale měl takový dojem, že už jednou se někde srazili nebo něco podobného.




Draco mě naprosto dostává. Ráda bych věděla, co zapříčinilo jeho špatnou náladu (devil) - myslím, že tuším a doufám, že se nemýlím
. Jinak... konečně se tam objevila Amber!
Těšila jsem se na ni. A to jejich setkání mi připomnělo naše plání (takové to, co mělo být o Cormacovi, ale nakonec nebylo a Cormac byl jenom nenasitný hlupák toužící po sexu s každou holkou
). Nicméně... těším se na další kapitolku 