close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Chapter nine - Corrected errors

3. března 2013 v 20:55 | Jenny |  Thoughts of a boy
Dnes přidávám ještě další kapitolu, vyjímečně protože jsem dlouho nic nepřidala. Zítra se jde do školy, takže se vážně "těším". Enjoy it :)


Trochu jsem lhal, ale tak nevadí. Celou noc jsem byl úplně někde jinde. Bylo to po dlouhé době, co jsem takhle někam šel a nebyla to psychiatrie nebo nemocnice. Jakmile jsem za sebou zavřel dveře, už tam stála Pansy se skříženýma rukama na hrudi.

Připadala mi jako moje náhradní manželka, protože se tvářila naštvaně a starostlivě. Nadechla se.
,,Kde jsi byl?"

,,Jsem snad u výslechu?" opáčil jsem

,,To sice ne, ale stejně." Podívala se mi do tváře

,,Něco jsem musel napravit." Sáhl jsem do kapsy

Vytáhl jsem světle zlatý řetízek, na kterém byl černý čtyřlístek - bez stonku samozřejmě. Byl pro někoho docela obyčejný, ale v jednoduchosti je krása. Obešel jsem ji, odrhnul jsem ji vlasy od krku a připnul jsem ji ho na krk.

,,Chtěl jsem ti tím říct, že i když jsem ve škole k tobě nebyl nejmilejší, vždycky jsem tě měl moc rád. .. Líbí se ti?"

Otočila se ke mně, usmála se a objala mě.

,,Je překrásný, děkuju."

,,Nemusíš děkovat, bral jsem to jako samozřejmost." Poodtáhl jsem se od ní

,,Nejsi unavený?" zeptala se

,,Věř mi, že nejsem. A i kdybych byl.. Nemělo by to moc smysl, protože bych se nevyspal. V principu nikdy nespím, nebo jenom málo."

,,Ty… míváš často noční můry?"

,,Už nějakou dobu ano." Odpověděl jsem

,,Aha…" řekla jenom

K tomu nešlo nic moc co říct. Zadíval jsem se na ní. Plus bylo to, že tímhle jsem jí potěšil a něco málo můžu ještě napravit. Mínus je to, že vidět trosku, která se ze mě stala, a chce se každou vteřinou zabít je.. Při nejmenším trošičku drsné.

,,Snídala jsi?" zeptal jsem se sice, ale na odpověď jsem nečekal

Chytl jsem ji za ruku, posadil jsem ji na židli a pustil jsem se do práce. Dělal jsem všechno, co mě napadlo. Po vajíčka, puding, přes palačinky s marmeládou, pár koblih - recept od mé babičky - a tousty. Vypadalo to podobně jako v Bradavicích, kde jste si mohli vzít, co jste chtěli.

Vše jsem položil na stůl - nechyběl džus, čaj, káva, mléko a kakao - a sedl jsem si někam opodál k ní. Očima zůstala lepit na stole.

,,Ty chceš, abych ztloustla." Zkonstatovala a podívala se na mě

,,A i kdyby - Záleží na tom? Jsi hubená jako proutek, něco sníst musíš."

,,Něco? Tohle je jako pro .. Skoro celou Zmijozelskou kolej!" odvětila pobaveně a propálila mě hraně nenávistným pohledem

,,Pusť se do toho." Pobídl jsem ji

Ještě chvíli se na mě dívala, ale poté začala od všeho něco ochutnávat. Já jsem si vzal pouze velký hrnek s hodně černou kávou. … Kdyby se někdo rozhodl, že bude číst mou mysl, potápěl by se v slzách. Ještě že to nezkoušela.

Zastavil jsem se pohledem u svého zápěstí. Dlouho nic na mém předloktí nepřibilo. Byl to .. zvláštní pocit. Ale ne v dobrém slova smyslu. Byla to spíše… Deprese, že už jsem se nepokusil znovu. Naposledy, když mě zachránila před "utopením".

,,Co celý ty dny děláš?"

Zvedl jsem oči k ní. Zrovna dožvýkávala jahodovou koblihu a napila se čaje. Přemýšlím o tom, jaké by to bylo už tady nebýt. Přemýšlím o způsobu, jak se zabít tak, aby se mi to už konečně povedlo. O tom, co všechno se stalo. Nad tím, proč to nedokážu nikomu říct. A kdybych dokázal - Bylo by mi to k něčemu?

Nejspíš asi ne. Přemýšlím o sebevraždě, jedno ke komu mluvím, jestli ta osoba mluví ke mně, pořád mi krouží myšlenky jenom kolem toho. Občas jenom sedím, zírám do zdi a v duchu si pořád přeříkávám, abych se sám pro sebe usmíval, abych vypadal sám před sebou silně.

Když mi začnou téct slzy po tváři, sám na sebe křičím, ať přestanu. Občas se pořežu, ubližuji si. Chodím k psychiatričce, která se mi snaží pomoct zbavit se těchto myšlenek. Chce, abych jí svěřil něco co v sobě dusím už tak strašně dlouho, že mi to za to snad ani nestojí.

Chceš tohle všechno opravdu slyšet? Myslím že ne.

,,Nic co by stálo za řeč."

,,Tohle ti nevěřím."

,,Ani nemusíš, nenutím tě."

,,Proč mi nemůžeš říct pravdu?"

,,K čemu by ti to bylo? Pravda je něco, co lidem ubližuje stejně, jako lež."

,,Chci vědět, co tě trápí."

,,Trápí mě hodně věcí."

,,Řekni mi to." Řekla prosebným hlasem

,,Ne." Postavil jsem se a odešel jsem

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Myslíte, že to, co se stalo Blaisovi ho poznamenalo tak, že se zabije?

Ano
Ne
*pokrčí rameny*

Komentáře

1 Nikinka Nikinka | Web | 3. března 2013 v 21:06 | Reagovat

Kapitola byla úžasná, což je samozřejmostí... ale musím ti svěřit něco, co mě z té kapitoly potěšilo úplně nejvíc. Asi se budeš smát, ale... byla to fráze, kdy Blaise řekl, že je Pansy hubená jako proutek :D :-D jsem tak šťastná, že jsi tam něco takového dala (inlove). Probudila jsi ve mně mou vlastní lásku k Pansy. Ne, počkat, to zní úchylně :-D. Zkrátka jsi mi připomněla, proč mám Pansy ráda. Protože je hubená jako proutek :DD a je krásná (heart).
Těším se na dalšííííí :)

2 Any Horan ♥ Any Horan ♥ | Web | 3. března 2013 v 21:49 | Reagovat

Nádherná :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama