close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Chapter ten - Shards

19. března 2013 v 10:13 | Jenny |  Thoughts of a boy
Omlouvám se, že teď tady nejsem ale nemám u sebe svůj notebook. Mám poškozený windows, jsem naštvaná protože nejspíš se mi ztratí všechny data a měla jsem tam hodně předepsaných povídek, takže ... ÚŽASNÉ.
Do toho mám poškozené měkké tkáně na kevé noze na chodidle takže chodím o berlích. Dneska to musím nechat v klidu a zítra jdu do školy.
Enjoy it.


Zase skoro celý den v háji. Musel jsem zase zajít za ní. Jakmile jsem přišel domů, lehl jsem si na pohovku, delší dobu jsem zíral do stropu a… Sakra. Usnul jsem.
~*~*~*~

,,Ty nechutná stvůro! Démone! Já ti ještě ukážu jak se sluší a patří!" zařval z plných plic, zvedl svou mohutnou ruku a začal mlátit toho malého kluka, co se krčil v rohu
Úplně ho dobil. Po chvíli ho popadl za jeho oblečení a prohodil ho oknem. Vyděšený, malý kluk dopadl na zem. Před sebou viděl jenom celé, krvavé, ruce. Jeho ruce.
~*~*~*~

Ležel v posteli, zíral do stropu a nemohl spát. Byl to týden zpátky, co se stalo s tím oknem a aby toho nebylo málo, dnes ještě flákl s jeho matkou o zeď. Hned po něm hodil porcelánový talíř, protože se na to nemohl dívat. Chytl takovou, že druhou chytl o zeď.
Z vedlejšího pokoje slyšel výkřiky své matky. .. Přestaň. Ať už tohle přestane. .. Zabořil hlavu do polštáře a dusil v sobě jak vztek, tak i slzy.
~*~*~*~

Otevřel jsem oči a rozhlédl jsem se, kde sem. Doma. Na gauči. Jsem doma. Zvedl jsem se, šel jsem do koupelny, kde jsem si opláchl obličej studenou vodou. Když jsem se na sebe podíval do zrcadla, obličej se mu zkřivil v bolestivou grimasu.

,,Nenávidím tě!" zařval jsem z plných plic, sevřel jsem ruku v pěst a jednou ranou jsem celé zrcadlo rozmlátil

Opřel jsem se plnou parou o umyvadlo, které se skřípnutím prasklo. Voda. Všude byla voda. Jakmile jsem udělal jeden krok, uklouzl jsem. Cítil jsem, jak se mi střepy pomaličku zapíchávají do zad.

Zapřel jsem se rukama o zem a snažil jsem se posadit. O to víc se mi zarývali do zad, přičemž jsem si znovu nařízl dlaně. Nakonec jsem se doplazil ke zdi a zadíval jsem se na jeden bod. Přede mnou se najednou objevila ona.

Než stačila něco říct, přitáhl jsem si jí k sobě a jako malý kluk jsem se jí rozbrečel v náruči. V duchu jsem na sebe ječel, ať okamžitě přestanu ale… Nešlo to. Tohle jsem v sobě dusil už dlouho.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Myslíte, že to, co se stalo Blaisovi ho poznamenalo tak, že se zabije?

Ano
Ne
*pokrčí rameny*

Komentáře

1 Nikinka Nikinka | Web | 19. března 2013 v 13:50 | Reagovat

Úžasné, smutné, depkózní. Jako vždy. Ten konec je naprosto dokonalý, těším se, co Pansy udělá, muhehe :-D. (Ale abych řekla pravdu, jak už jsem psala na blogu, HP už mě tak strašně nebere :D .. no i tak se těším na dalšíííííí, tak rychle piš :D). INLOVEEE

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama