Teď sice poslední dobou končím ve škole někdy ve dvanáct ale máme strašně moc úkolů a testů, takže nestíhám. Absolutně nic. Mám tady takovou jednorázovku .. Obyč, nic śpešl . Enjoy it.

Vždycky jsi mi říkala, psala na pergameny, jak mě chceš zpátky ale já byl naprosto chladný a ignoroval jsem to. Nechtěl jsem si přiznat, že bych k tobě mohl ještě někdy něco cítit… Pravdou ale bylo, že v těžkých chvílích, které jsem měl poslední dobou často, toužil jsem, abys byla u mě a objala mě. Utěšovala mě. Právě ty.
Stál jsem někde na chodbě s klukama a tvrdil jim, že jsi mi ukradená. Draco nebo Theo vždycky řekl: Tamhle jde. A otočil jsem se. Musel jsem se na tebe podívat. Nemohl jsem si pomoct, ale něco uvnitř mě … Nutilo mě to s tím něco udělat.
Po tom všem jsem ale nevěděl, jestli bych to měl s tebou zkusit znovu. Hodně jsem ti ublížil a tak … Pořád jsem tak nějakt nechápal, jak mě můžeš mít ráda. Posílal jsem tě do háje, řekl jsem ti, že mě to nezajímá, že už s tebou nechci mít nic společného.
Byli to slova, která asi nikdy nezapomeneš.. Já také ne. Bylo to hodně hnusné ode mne. .. Až moc pozdě jsem si uvědomil, že tě pořád miluju. Doufal jsem, že k sobě ještě najdeme cestu. Došlo mi, že i když jsem si to nikdy nepřiznal, myslel jsem na tebe myslel.
Deno denně. Někdo vyslovil tvé jméno a sevřel se mi žaludek. Sedět s tebou na nějaké hodině bylo peklo. Nedokázal jsem to rozdýchat. O to víc, když jsi mi šla vrátit mikinu, kterou jsem ti půjčil jedno odpoledne, jak venku pršelo. Pamatuješ?
To jsme se tam nějakt potkali - už delší dobu ses mi líbila - a bylo už po večerce. Delší dobu jsme si jen tak letmo povídali, zeptal jsem se tě, jestli ti je zima, nečekal jsme na odpověď a zabalil tě do ní. Jakmile jsi mi poděkovala, začalo pršet.
Chytl jsem tě za ruku a rozeběhl se s tebou do hradu. Prudce jsme se zastavili, páč zpoza rohu se objevila paní Norrisová. Hned jsem běžel s tebou co nejdál od něj, až do jedné prázdné učebny, do které jsem tě zatáhl, opřel tě o dveře, načemž jsem tě obklíčil rukama a byl jsem tak těsně u tebe, že jsem ti udýchaně dýchal na krk.
Zaslechl jsem, jak jsi se chtěla nadechnout, ale hned jsem ti ruku položil na pusu, protože Filch zrovna procházel kolem. Najednou … Svět se se mnou zatočil, když jsem ti pohlédl do očí. Úplně mě … Omámily. Spomaleně jsem ruku sundaval z tvé pusy a…. Políbil tě.
.. Dali jsme si sraz venku, kde jsme se pořád scházeli, a dala jsi mi jí. Myslel jsem, že budu v pohodě, ale nebyl jsem. Hned potom, co jsi odešla, pálily mě oči. Nepopsatelnou rychlostí se mi do nich nahrnuly srabácky slzy.
Byl jsem naprosto zmatený ze sebe. Chtěl jsem tě chytnout za ruku, přitáhnout si tě k sobě a už nikdy nepustit. .. Divně zraňující pocit, když jsi přišla s nějakým klukem do Velké síně. Delší dobu jsem si to nechtěl přiznat, ale po pár diskuzích s Theem jsem si přiznal, že mi chybíš. Po hodině černé magie jsem si na tebe počkal před učebnou, abych ti to řekl.
Abych ti řekl vše, co jsem cítil. Přiznal jsem se ti, že mi chybíš, a všechno … Řekla jsi mi:
,,Blaise, je pravda, že se vždycky najde hezčí, chytřejší, starší… Ale nikdo nebude jako ty. Miluju tě, pořád. Hrozně moc. Záleží mi na tobě. Když tě vidím, mám stejné pocity, jako když jsem byla s tebou. Pravdou však je, že všechno jednoho dne skončí." A odešla jsi.
Vždycky to budeš pro mě jenom ty. Jenom ty.




Ooo :') dojemnózní, smutnózní a taky trochu depkózní... Krásná jednorázovka
A náhodou: mně nepřipadá ěž tak krátká
.
až pak, když to tam bylo napsané, jsem zjistila, že se jedná o Blaise a musela jsem to jít číst znovu, abych si ho tam představila místo Draca 
Ze začátku jsem myslela, že je to dransy