Omlouvám se, že jsem od neděle nic nepřidala, ale zase samé učení a testy ... Těžko se to stíhá. A když mám volnou chvilku, chci si odpočinout a nechce se mi psát -_-

Další "výprava". Nemohl tomu uvěřit, že zase on a Draco tam byli posláni. Nechtělo se mu tam. Měl už od rána sevřený žaludek. Přehodil přes sebe pár kusů černého oblečení. Chtělo se mu zvracet. Nejradši by se schoval, ale věděl, že před Pánem Zla se schovávat nešlo.
Mrkl a dlouze se zadíval na Znamení Zla. Nepopsatelně moc si chtěl uříznout ruku. Několikrát se do toho píchnout nožem… Cokoliv. Nechtěl to tam mít.
,,Tak už jdeš? Ty víš moc dobře, že Pán Zla nemá rád pozdní příchody."
,,Pán Zla? Spíš tvoje psychopatická teta." Řekl se znechucením, bez dalšího slova se přemístili
~*~*~
Měli sraz s ostatními v malé vesničce Pinxton, která se nacházela na východní hranici anglického hrabství Derbyshire. Bellatrix s ostatními už začala - Bylo to až moc dobře poznat.
Menší baráčky už hořeli. Kouřilo se z nich. Les, který tam byl už nebyl k poznání. Krev. Bolest. Touha po bezpečí. Červené světlo. Zelené světlo. Začalo mu bušit srdce tak rychle, že nic jiného nevnímal. Lehce pootočil hlavu.
Draco škrtil jednu mladou dívku. Měla světle špinavě blonďaté vlasy. Křičela, po tvářích jí stékaly slzy. Plivl ji do obličeje a řekl ji: "Neboj krásko, bude to rychlé. Nebude tě to ani bolet. .. Avada Kedavra!".
Zničehonic ho přejel mráz po zádech. Otočil hlavu zpět a narovnal se. Sám Voldemort před ním stál. Položil si ruku na hruď a uklonil se.
,,Pane." "pozdravil" ho
Skoro přestal dýchat, když mu položil ruku na rameno. Stále zůstal v předklonu, jako kdyby se dál ukláněl.
,,Blaisi, mám na tebe prosbu."
,,Poslouchám."
,,Vždy jsi mi byl ve všem věrný. Na každé sezení jsi přišel, na každé další "výpravě" také, ale sám moc dobře víš, co se stane, když tvé matce přestanu dívat to, co potřebuje, aby se uzdravila."
,,Ano, pane." Přikývl pouze ale stále nechápal, co po něm chtěl ,,Tím chcete říct co přesně?"
,,Pokud do dvou hodin neuvidím, že pod tvou rukou někdo umřel, odnese to tvá matka. Nech si to projít hlavou, ale oba dva víme, že se rozhodneš správně."
Ukončil tímto svůj proslov a nechal ho tam opařeně stát. Byl těmihle výpravami psychicky vyčerpaný. Až moc unavený bojovat. Voldemort to všechno řekl až moc mírně. Uměl slovíčkařit, aby své stoupence přelstil, přemluvil, vydíral. Používal všechny metody. V hlavě si přehrával vše, co se stalo od té doby, kdy se stal smrtijedem.
Pokaždé odporoval, chladně a bez zájmu se postavil proti svému "pánovi". Otec se ho snažil mírnit, do hlavy mu vtloukával, že boj s Voldemortem nemá cenu. Byl drzý, neumíněný a až moc upřímný.
,,Jsi zbabělec, Blaise. Já jsem svému Pánovi věrný jak jen mohu. A ty? Jsi nicka, co po nocích bulí jako malá holka."
Ten den se neudržel a málem rozmlátil Dracovi jak obličej, tak ciferník. Možná byl slabý. Možná měl pravdu. Ale nedokázal to. Žádné světlo, žádná naděje, jenom temnota. Těchto šest slov si přehrával každou volnou chvíli v hlavě.
Občas se snažil i vžít do situace vraha, ale nešlo mu to. Nemohl zvednout ruku, podívat se té osobě do očí a říct dvě prostá slova, která jim ukončí život už napořád.
,,Vždycky se ráno modlím, abych se už neprobudila. Nevidíte, co se tady stalo? Není tu bezpečno, naši rodiče jsou Merlin-ví-kde a za všechno můžou oni. Zmijozelští. Hlavně ti dva kreténi, Zabini a Malfoy. Pomáhají jim. Té temné straně."
,,Cítím se ztraceně, už nevím kam koukat a jak pokračovat dál. Když jsme sem jeli, všechno vypadalo dobře. Jakmile jsme byli sotva pár dnů ve škole, pohodlí a spokojenost, bezpečí … Všechno to skončilo. Samí smrtijedi, tresty …"
Všechna tato slova … Cítil se, jako kdyby se dusil. Takto párkrát uslyšel pár rozhovorů jeho spolků, pokud se tomu tak dalo říkat.
,,Že se nestydí se podívat do zrcadla. Já být na jeho místě, nevím, co bych v něm měla vidět."
,,Cítím se sledovaný. Nemůžu jít ani do knihovny si pro knihu, jsou na každém rohu. Stoupenci Voldemorta."
,,Je to zoufalý pláč o pomoc, který nikdo neslyší. Naposledy mi táta psal, že lidé v milovském světě si všechny tyto vraždy vysvětlují jako… Žhářství, pomsta… Co ještě chtějí? Mají všechno."
,,Zabini je jeden z nich. Není v něm nic dobrého. Je to akorát nafoukaný, arogantní idiot, co toužil po "slávě". Po pochvalách, odměn od Voldemorta."
,,Nenávidím ho. Jak hadí xicht, tak Malfoye a Zabiniho. Všichni jsou stejní, myslel jsem, že alespoň Zabini bude jiný.."
Z polovičních vzpomínek ho vytrhl Šedohřbet, který ho prudce popadl za rameno tak, že ho nechal pokleknout na zem. Podíval se do vystrašených, zelených očí jednoho malého kluka. Měl všude krvavé šrámy, bláto …
,,Je jenom tvůj." Mávl ještě hůlkou, aby ho krátce pomučil a stoupl si o pár kroků dozadu
Sevřelo se mu hrdlo. Teď si mohl vybrat. Buď ho nezabije a přijde o svou milovanou matku, nebo zabije, jeho matka přežije a … Bude mít deprese.
Postavil se, vzal hůlku do rukou, jenž se mu klepala jako chřestí ocásek, snažil se jí sevřít co nejpevněji a naposledy se podíval do živých očí malého kluka.
,,Omlouvám se… Avada Kedavra!"
Život v očích devítiletého kluka pohasl. Mrtvý padl k zemi.
,,Výborně, Blaise. Věděl jsem, že to uděláš."
~*~*~
Několik dnů se neukázal. Občas šel ven, aby si provětrat hlavu. Byl úplně mimo. Nevyspalý, noční můry, občas málem omdlel, protože díky tomu všemu mu občas bušilo srdce moc rychle a nebo moc pomalu. Problémy s arytmií srdce. Co přijde potom?
Jenom v tričku a džínách seděl na římse u jednoho z oken. Za celou dobu, co tam seděl měl chuť spadnout. Po tvářích mu stékaly vodopády slz. Byl přecitlivělý, jo možná ano, ale… Nemohl jinak.
Lehce pootevřel pusu, aby se mohl nadechnout. Popotáhl, hřbetem ruky si setřel slzy a podíval se na ní.
,,Ahoj Ginny." Pozdravil ji potichu
Měla nataženou ruku k němu a v jejím obličeji byl vepsán strach.
,,Prosím, pojď si sednout alespoň tady dovnitř na parapet."
,,Jsem vrah."
,,Nejsi."
,,Díval se mi do očí. Prosil, abych ho nezabil. Volali o pomoc.. A i přesto jsem …." Ani to nedořekl, protože se mu začal ztrácet hlas
Vzala ho pod rameny, zatáhla ho dovnitř a pevně ho objala. Ovinul kolem ní ruce a žabácky se rozvzlykal. Teď se už cítil mnohem lépe. Potřeboval někoho u sebe, kdo by ho pochopil.
,,Mám tě rád." Zašeptal po chvíli, co už se trochu uklidnil
,,Já tebe taky, Blaise."




Ty "hlasové vzpomínky" jsou bezkonkurenční
miluju takovýhle styl psaní
. (Nechce se mi dneska komentovat, takže to ukončím rychle
). Budu se těšit na další kapitolku a doufám, že se v ní objeví i Ginny (chuckle)