Memories (1)

12. října 2014 v 12:18 | Mrs. Zabini |  The girl I love
První dvě-tři kapitolky budou vzpomínky :)


Sedím u okna zabalený v dece se sklenicí ohnivé whisky v ruce, načemž očima obdivuji noční oblohu plnou hvězd, jenž září jako malé diamanty, přičemž se mi hlavou prohánějí tisícery myšlenek. A i když je dnešní den naprosto dokonalý - s matkou jsem byl nakupovat, povídali jsme si spolu po dlouhé době, rozešla se se svým přítelem a slíbila mi, že už budeme jenom my dva - pořád mám hlavu jedné dívky. Vzpomínám na to, kdy jsem ji spatřil poprvé. Kdy mi zamotala naprosto dokonale hlavu.

*.*.*.*.*.*.*.*.*.*.*.*.

Byl obyčejný, podzimní den. Venku foukal studený vítr, přitom svítilo slunce. Barevné listy tančily vzduchem, úžasné počasí na famfrpálový trénink. Akorát jsem se vracel, chtěl jsem jít do Velké síně, ale ve vstupní hale jsem strnul, protože jsem spatřil dvě dívky. Jedna z nich byla má dlouholetá spolužačka, Pansy, tu druhou jsem však neznal. Srdce mi začalo bušit jako blázen, krev se mi naplňovala do obličeje, cítil jsem motýlky v břiše ..


Dlouhé, fialové vlasy. Vypadaly jako ten nejjemnější závoj. Její smích mi rozechvěl ušní bubínky a na tváři se mi objevil přiblblý úsměv. Akorát si dávala rukávy svého šedivého svetříku přes ruce. Pansy se u mě s ní zastavila. Nevnímal jsem, co říkala, protože jsem byl jí naprosto omámen. Snažil jsem se ovládnout, nadechl jsem se - Další moje smrt. Růže a jahody.


,,.....Tohle je Jenny, naše nová spolužačka."


Zvedla ke mně její tmavě hnědé oči. Přestal jsem dýchat. Byly překrásné. Krásnější jsem neviděl. Měl jsem pocit, že zešílím. Uklonil jsem je, uchopil ji jemně za dlaň a líbl ji na ruku. Chtěl jsem ji popadnout do náruče a políbit ji.


,,Těší mě."


Tahle jediná dvě slova, další moje smrt. Její hlas. Na sucho jsem polkl a podíval se jí do tváře. Jako andílek.


,,Též mě těší." vymáčkl jsem ze sebe


*.*.*.*.*.*.*.*.*.*.*.*.


Od toho dne jsem na ni nedokázal přestat myslet. Pořád jsem se na ní díval jako na obrázek, zkoumal každičký kousíček jejího obličeje, naslouchal jejím slovům, jejímu smíchu, prohlížel si ji, toužil po ní. Začal jsem být na ní závislý. Když jsem byl v její blízkosti, věděl, že sedí se mnou ve stejné místnosti, bylo mi ... Hodně dobře. Když jsem byl bez ní, bylo mi na nic. Vše, co jsem dělal, mi připadalo zbytečné a bezvýznamné.


Když jsem ji neviděl, zdálo se mi o ní. Nejsem Draco, nezdálo se mi nic nemravného, právě naopak. Jeden ze snů byl, že jsme ruku v ruce procházeli školními pozemky a pod stromem se políbili.


Konzultoval jsem to s Theem, který mi řekl, ať se s ní konečně dám do řeči, protože za tu celou dobu jsem s ní ještě normálně nepromluvil. Buď jsem ztratil řeč, protože při pohledu na ní jsem zapomněl, co jsem ji chtěl říct, nebo jsem nevěděl, o čem bych si s ní povídal, nebo ta nejhorší varianta: Vždycky se mi stal nějaký trapas. A za Pansy jsem chodit nechtěl, aby mi s ní dohodla schůzku.


Byl jsem naprosto bezradný, až jednoho dne...


*.*.*.*.*.*.*.*.*.*.*.*.


Otráveně a nasupeně jsem odcházel ze Snapeova kabinetu. Kvůli tomu, že jsem místo na trestu byl na tréninku, tak mi ho presunul na den zápasu! Řekl jsem si, že si na chvíli půjdu lehnout, jinak bych to nerozdýchal a rozbíjel kolem sebe vše, co by mi přišlo pod ruku. Přišel jsem do společenské místnosti a mezi všemi, co tam seděli, jsem ji spatřil.


Seděla na pohovce, nohy měla pokrčené a opřené o stůl, načemž ruce měla v klíně, dívala se před sebe a po tvářích ji tekly slzy. Když jsem se na ní díval, měl jsem pocit, že vidím sám sebe, brečela důstojně, jako já. Jakmile jsem ve společnosti, snažím se najít si místo, kde si mě nikdo nebude všímat a nechám svým pocitům volný průběh.


I přesto, že byla v takovém stavu, připadala mi nádherná. Na moment jsem zavřel oči a zhluboka se nadechl. Sebral jsem všechny síly, přešel k pohovce a sedl si vedle ní.


,,Ahoj." pozdravil jsem


Sklopila o pár milimetrů níž hlavu a párkrát zamrkala.


,,Ahoj." oplatila mi tiše, načemž pomalu zvedala ruku, aby si setřela slzy


Zarazil jsem ji. Uchopil jsem ji za ruku, druhou ji obmotal kolem pasu, přitáhl si jí k sobě a stáhl si jí do náruče. Vůbec se nebránila. Na jednu stranu jsem chtěl vědět, co jí trápí. Ale na druhou stranu jsem věděl, že když o tom člověk mluví, je to ještě horší. Začal jsem ji vyprávět všechno možné, co mě napadlo. Historky z Bradavic, co jsem kde pobral a i z mého života. Od dětství až po současnost. Nemohl jsem být více spokojenější, když jsem naslouchal jejímu upřímnému smíchu.


Zahřálo mě to u srdce. Nakonec jsem se zvedl a začal s ní tančit, protože prváci nechali zapnuté radio. Hráli nějaký ploužák, tak jsem ji položil ruce kolem pasu. Lehce jsme se pohupovali ze strany na stranu občas jsem s ní udělal menší otočku a nemohl jsem z ní spustit oči.


,,Děkuju." šeptla


,,Za co?" zeptal jsem se


,,Za tohle. Nemusela jsem na to myslet, hodně jsem se o tobě dozvěděla, rozesmál jsi mě a teď mi dáváš soukromé hodiny tance. Jsem ti dokonce života dlužná."


Pousmál jsem se nad tím.


,,Nemáš zač. Jsem rád, že jsem tě přivedl na jiné myšlenky. Hezké holky nemají plakat."


,,Nejsem hezká." začala mi odporovat


,,Máš pravdu, nejsi hezká... Jsi naprosto nádherná." podíval jsem se jí do očí


Začala se červenat, na moment se podívala někam mimo mě a poté mi znovu pohled oplatila.


,,A to jsem si o tobě myslela, že jsi introvertní nešika, který je rád, když sem-tam řekne nějaké slovo."


Pobaveně jsem se ušklíbl a jemně jí štípl do zadku, přičemž jsem si jí přitáhl o něco blíž k sobě.


,,A co si o mě myslíš teď?" šeptl jsem a dal jí pramínek vlasů za ucho


,,To je tajemství." šeptla, dala si prst na ústa a lišácky se usmála ,,Dobrou noc, Blaise." líbla mě jemně na tvář a odešla do ložnic


S úsměvěm jsem si přejel přes místo na tváři, kam mě líbla. Povzdechl jsem si, pobaveně zakroutil hlavou a šel si lehnout.


*.*.*.*.*.*.*.*.*.*.*.*.


Od toho večera jsme si spolu sedali na hodinách, ve Velké síni, povídali si, posťuchovali se, procházeli se, chodila se za mou dívat i na tréninky, dělali jsme spolu úkoly.. Neuhnuli jsme se od sebe. Každou vteřinu, minutu, hodinu, den, týden, jsem si s ní užíval. Najednou pro mě nebyl nikdo důležitější, než ona.


Procházeli jsme se po školních pozemcích, povídali jsme si a začalo pršet. Se smíchem se tozeběhla se slovy:,,Chyť mě!", načemž do mě strčila, abych spadl na zem. S pobaveným úsklebkem jsem chvíli seděl na zemi, poté jsem se zvedl a rozeběhl se za ní.


Donohil jsem ji, chytl ji za pas a strhl ji na zem. Oba dva jsme oddechovali, přitom se dívala do nebe a smála se. Dlouze mrkla a s úsměvem se mi podívala do tváře.


,,Vyhrál jsi." zkonstatovala


,,Jsem přece Blaise Zabini, kapitán famfrpálového týmu, bylo jasné, že zvítězím." škádlil jsem ji hraně namyšleným tónem


,,Výherce si zaslouží odměnu, co by jsi si přál?" zeptala se, přičemž ji na rtech pohrával stále menší úsměv


Věděl jsem přesně, co chci, a to bylo....
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nikki Nikki | Web | 12. října 2014 v 12:57 | Reagovat

Jůůů to je tak hrozně sladké! Achjo, to je škoda, že každá povídka musí mít nějakou zápletku, která dva hlavní hrdiny tak trochu rozdělí, protože by mi vůbec nevadilo, kdyby to bylo takhle pohodové pořád :-D . A jsem ráda, že se tam objevuje i Theo s Dracem! <3

2 Orida Orida | Web | 20. října 2014 v 9:17 | Reagovat

Roztomilé :D

3 Nikki Nikki | Web | 2. listopadu 2014 v 18:59 | Reagovat

Kde je další kapitola? :-D Zaspamuju tě! :-D 3:)

4 Dania Dania | 1. února 2015 v 19:11 | Reagovat

Moc hezká povídka :) Četla jsem jedním dechem ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama