The meeting

24. března 2015 v 17:48 | Mrs. Zabini
Ahoj moji drazí. Jednou jsem napsala drabble Meeting a chtěla jsem to napravit. Myslím si, že by se to dalo napsat lépe. To, co je zvýrazněné a kurzívou, jsou ty věty z drabblu. To, co je kurzívou jsou myšlenky. A to, co je normálně, je to, co se děje na jejich setkání. Enjoy it :)


Dnes jsem ji viděl. Pomalu jsem šel na místo, kde jsme si domluvili setkání. V hlavě jsem si vybavoval každou chvíli s ní, srdce mi bušilo jako blázen a žaludek jsem měl sevřený. Vzpomněl jsem si na způsob, kterým se smála. Letmo přivřela oči, pootevřela ústa, zatřpytily se její bílé zuby a z jejího hrdla byl slyšet sladký a zvonivý smích. Její vůně, která mě dokázala dokonale omámit a odrovnat.

Ten úsměv. Upřímné, tmavě hnědé oči. Její hebká kůže. Objetí. Polibky. Provokování. Hlas, jako kdyby zpívali andělé. Povahu měla též naprosto dokonalou. Byla tak dobrosrdečná, milá, vtipná, ale zároveň byla žárlivá, temperamentní a tvrdohlavá. Zastavil jsem se u stromu v parku, kde jsme dřív trávili hodně času, a čekal, až se objeví.

Dnes jsem ho viděla. Když mi napsal, jestli se nechci sejít, nemohla jsem se z toho vzpamatovat. Několikrát jsem si ten dopis musela přečíst, jestli je to opravdu skutečné. Naposledy jsem ho viděla s jeho novou dívkou a vypadal šťastně. Alespoň jeden z nás. Už to bylo několik měsíců, a já se stále nemohla vzpamatovat z našeho rozchodu. Během jedné chvíle vymizely plány. "Naše", "my", "navždy", "Miluji Tě". Všechno to bylo pryč.

A neskutečně mě to bolelo. A bolí. Ty jeho oči, plné rty, úsměv, pokožka, hlas… Ten pocit, když jsem měla hlavu položenou na jeho hrudi, poslouchala jsem tlukot jeho srdce a on mě objímal - Cítila jsem se v bezpečí a hlavně jako nejšťastnější dívka na světě. Jeho omamná vůně, která mě vždy dostávala do kolen. Jeho smích, jenž mi rozechvěl ušní bubínky.


Na moment jsem se zastavila, protože jsem ho spatřila. Zhluboka jsem se nadechla a vydala se co nejvyrovnaněji k němu.

Zdálo se, jako kdyby to bylo navždy. Po dlouhé době se naše oči střetli. Měl jsem pocit, jako kdyby to trvalo věčně. Po chvíli, co jsem se vzpamatoval, přešel jsem k ní, pozdravil se s ní a posadil se s ní na jednu z laviček a dali jsme se do řeči. Chtěl jsem, aby tahle chvíle neskončila. Dívat se na ní. Trávit s ní čas. Být s ní.

Zajímalo by mě, jestli se zajímal. O můj život, o moje problémy, obecně - O mně. Byl to tak zvláštní pocit vidět ho po tak dlouhé době. Sedli jsme si a ani jeden z nás nic neřekl. Jako by jsme spolu nikdy nechodili. Jako by jsme spolu neměli minulost. .. Ptal se na mě někdy lidí, které byli v mé blízkosti? Jak se mám? Jestli jsem zadaná?

Vypadala lépe, než předtím. Byla mnohem krásnější, i když to byla i předtím. Hnědé vlasy vyměnila za černé. Neskutečně jí slušely, k jejím tmavým očím padly naprosto dokonale. Zapracovala na své postavě, byla pevnější. Chtěl jsem se jí dotknout. Pohladit jí po stehně, po tváři… Nevěděl jsem, jak by na to reagovala, proto jsem se snažil tyto myšlenky zahnat. Měl jsem pocit, jako kdybych ji neznal.

Nemohla jsem se na něj přestat dívat. Snažila jsem se zaměřit se na nějaký bod. Strom, květinu, osobu… Ale nešlo to. Oči mi stále ujížděli k němu. Mé oči se nemohli nabažit pohledu na něj.

Zeptal jsem se, jak to jde. Byla to hloupá otázka! Po dlouhé době jsem se s ní viděl a zeptal jsem se:,,Tak… Jak se máš?". Když já jsem nedokázal normálně přemýšlet. Stačil ten jeden jediný pohled.. Jsem v koncích.

Zeptala jsem se na jeho novou holku. Theo mi řekl, že má novou holku. Ukázal mi i její fotku.. Byla opravdu nádherná. Nesahala jsem jí ani po kotníky. O to hůř pro mě, když jsem na té fotce viděla, jak je šťastný. Hned jsem si představovala jak všechny věci, které jsme dělali spolu, dělá s ní.

Já bych pro ní odmítal každou holku, která by se na mě jenom podívala. Nevšimla si, že jí je ta holka podobná? Myslel jsem si, že bude jako ona, ale není. Nikdo se jí nemůže vyrovnat. Je jenom jedna Jenny a žádná jiná nebude. Pro ní bych udělal cokoliv. Ani netuší, co všechno bych byl schopný pro ní udělat…

Vsadím se, že je teď šťastný. Musel být šťastný. Vypadal tak, mluvil i o ní tak… Nikdy jsem pro něj neexistovala. Úplně mě vymazal.

Nemohl jsem se na ní dívat, aniž by se mi hrnuly slzy do očí. Sotva jsem ji vnímal. Stále jsem se na ní díval, kochal se očima a každým slovem, nádechem její vůně se mi hrnuly slzy do očí. Měl jsem na mále se rozbrečet.

Už by se na mě ani nepodíval. Proč by se na mě měl dívat? Sice jsme spolu jenom chodili, milovali se spolu, trávili spolu spoustu času, prošli si peklem i rájem ale proč by se na mě díval? Nestojím mu za to.

Řekl jsem ji, že mi chybí. Musel jsem jí to říct. Až dnes mi došlo, jak moc mi chybí. A myslel jsem to doopravdy vážně.

Určitě si ze mě dělal jenom srandu. Srdce se mi rozbušilo jako blázen, ale po chvíli jsem nad tím v duchu mávla rukou a sama sobě se vysmála. Nemohl to tak myslet.

Miluju jí. Došlo mi, jakou jsem udělal obrovskou chybu, když jsem se s ní tenkrát rozešel. Nevím, co to do mě tenkrát vjelo. Ona byla nejúžasnější holka, kterou jsem kdy měl. Snažila se mě dělat šťastnou, dávala mi všechno, co mi jiná holka nedala. Jenom když mě ona políbila, rozbušilo se mi srdce. Jeden jediný její pohled a byl jsem v koncích.

Doufala jsem, jak se sejdeme, on se mi za všechno omluví, rozpláče se a řekne mi, že mě miluje. Ale to už není možné. Nemiluje mě. Miluje svou novou holku.

Zvedla se a řekla mi, že už by měla pomalu jít. Sklesle jsem se zvedl, naposledy jsem ji objal, abych mohl vnímat její vůni, teplo.. Jenom jí.

Zvedl se a přátelsky mě objal. Doufám, že neslyšel, jak mi bušilo srdce. Jak se mi naplňovala krev do obličeje a jak jsem byla v rozpacích.

Poté jsem odešel a rozbrečel se. Proč jsem byl takový idiot? Proč jsem byl tak hloupý? Miluju jí. Jenom jí. Chtěl jsem ji zpátky. Chtěl jsem "naše", "my", "navždy" . Chtěl jsem splnit všechno, co jsem ji kdy slíbil. Společné dovolené, děti, pohádková svatba… Chci, aby byla má paní Zabiniová. Chci s ní zestárnout.

Poté jsem odešla a rozbrečela se. Celou dobu jsem se tvářila silně. Ale už to nešlo. Horké a slané slzy se mi řinuly po tvářích. Jeho vůně, ty jeho oči, ten jeho hlas.. U Salazara. Strašně mi chybí. Proč mě nemiluje?

Ztratil jsem ji. Svou vlastní blbostí jsem přišel o tu nejlepší dívku. O dívku, která mě milovala, která se mnou byla v dobrém i ve zlém. Která plakala, když jsem plakal já. Která se smála, když jsem se smál.



Všude jsem říkala, jak ho nenávidím. Jak je mi ukradený.. Ale říkala jsem to jenom proto, abych si to nemusela přiznat. Miluju ho.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nikinka Nikinka | Web | 24. března 2015 v 18:38 | Reagovat

Tééda, tímto pasuji tuto jednorázovku za oficiálně nejlepší jednorázovku, kterou jsi kdy napsala! :) Připadá mi to jako dost originální nápad - vzít si nějaké dřívější drabble a zakomponovat ho do rozšířenější povídky - muselo ti to dát dost práce, aby to všechno sedělo, jak má :). A je to vážně super! Strašně se mi líbí ty jejich myšlenky, je to takové - jak jen to říct? - smutně romantické. Poslední dobou mám hrozně ráda špatné nebo reálné konce... happy endy už asi přestávají být v módě  a ke mně se to holt taky dostalo :D. ALe už mluvím blbosti. Jednorázovka je nejlepší a to je to, co jsem ti chtěla říct!

2 wexe wexe | Web | 25. dubna 2015 v 10:45 | Reagovat

Páni, to je naprosto dokonalý! A šíleně smutný... ikdyž pravděpodobnější, než happyend.
Moc krásně píšeš :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama