I would be like a vampire

15. dubna 2015 v 23:45 | Mrs. Zabini
Nemám k tomu co říct. Snad jenom mám neší poznámku:Upír v tom ohledu, že dokážou vypnout pocity. Enjoy it.


Sedím, lehce se mi zvedá a klesá hruď, jak zpomaleně dýchám, dívám se před sebe, občas vzhlédnu k nebi a všimnu si další hvězdy, která se tam objeví, přičemž fouká lehký a teplý, letní vánek, jenž si hraje s mými vlasy. Znáte to, když den začíná krásně, celý den je všechno v pořádku a najednou "cvak" a všechno je jinak? Chvíli máte pocit, jako kdyby se nemohlo nic pokazit, a pak stačí vteřina všechny vaše představy o budoucnosti, pocit štěstí a úplnosti, zmizí.



Nahradí to zklamání, vztek, bolest, smutek. Jako kdybych toho v životě neměla dost. Konečně jsem měla pocit, že se mi něco povedlo a pokazilo se to. Všechno. Jsem zase tam, kde jsem byla. Doufám, že jsi spokojený. Víš, tenkrát jsem nesla náš rozchod velmi špatně. Tenkrát jsi mi ani konkrétně neřekl, proč jsi to mezi námi ukončil. Byli to samé výmluvy, klasické rozchodové věty, typu:,,Není to tebou ale je to mnou.", ,, Už to není jako dřív.", ,,Změnil jsem se.".


Neměl jsi odvahu mi říct pravdu a věř, že raději bych si jí poslechla, i kdyby byla krutá, než lži. Ani netušíš, jak mi bylo. Proplakala jsem celou noc, tiskla si k sobě tvou košili, která ještě voněla po tobě, následně se opila… Byla to příšerná noc. A ta další taky. A ta následující taky. Myslela jsem si, že se z toho nedostanu.


Nakonec dostala, alespoň jsem si to myslela. Měla jsem pár vztahů po tobě, jestli je to karma, netuším, ale po tobě každý vztah dopadl ještě hůř, než ten náš. Každý kluk mě obelhával, podváděl, ublížil mi. Už jsem si myslela, že horší to být nemůže.


Ozval jsi se. Nevěděla jsem, co po mně chceš, ale jakmile jsem v ruce držela dopis od tebe, rozbušilo se mi srdce, sevřel žaludek a začala se mi točit hlava. Chtěl jsi se se mnou sejít, dlouho jsem se rozmýšlela, zda-li mám jít.


Nakonec jsem si řekla:,,Proč ne? Nic tím neztratím." A pokrčila nad tím rameny. Když jsme se sešli, nevnímala jsem ten známý pocit v žaludku a pořád do tebe rýpala a utahovala si z tebe, ty jsi dělal totéž.



Jenomže jsme se začali scházet častěji. Připomínal jsi mi dobu, kdy jsme byli spolu. Ty a já. My. Šťastní. A čím víc jsem s tebou trávila čas, tím víc jsem si začala uvědomovat, jak moc jsi mi chyběl. Známé pocity, které u těch předchozích nebyly. Věděla jsem, že stále k tobě něco cítím, ale nebyla jsem schopná ti to říct. Bála jsem se zklamání.



Naprosto jsem žasla, když jsi se mi za všechno omluvil, měl jsi slzy na krajíčku.Nikdy jsem nezažila, že by si projevil lítost. Omluvil se, natož abys plakal. Vzal jsi mě za ruku, má pokožka pod tvou rukou začala hořet a očima jsem zatěkala k tvému obličeji.


Ani jeden z náš nemusel nic říkat, políbili jsme se. Polibek se protahoval, až jsme se začali líbat a mě se začali podlamovat kolena. Další dny poté jsem si připadala šťastná, jako kdysi. Jako kdyby to špatné mezi námi nikdy nebylo a já věřila, že si se změnil.


A to byla ta chyba, věřit ti. Nechat se na zlomek vteřiny oklamat tím vším, co je na tobě úžasné. Barva tvých vlasů, tvé překrásné oči, dokonale tvarované rty, úžasné rysy v obličeji. Andělský hlas vycházející z tvého hrdla. Úsměv, který mi hned zlepšil náladu. Dokonalé tělo. Každý den jsem vstávala s myšlenkou na tebe, a večer zase usínala.


Domeček z karet se sesypal. Zničehonic jsi mi řekl, že si nejsi jistý, jestli ke mně cítíš víc, že jsem hodná na tebe a nechceš mi ublížit. Dělala jsem silnou, vysmála se ti a ukončila to. Stále jsi mi psal, že tomu chceš dát čas, alespoň týden, jak mě máš hrozně rád, ale já už nevím, jestli mi za to stojíš.



Tenkrát jsi mi ublížil. Teď jsi to udělal znovu. Neplakala jsem, neboj, je to ještě horší. Raději bych plakala, než abych seděla, měla sevřený žaludek, klepala se, dívala se na jeden bod několik hodin a cítila se zničeně.


Vím, že bych s tebou byla šťastná, ale na jak dlouhou dobu? Přála bych si vlastnit v hlavě neviditelné tlačítko řídící emoce, které bych kdykoliv mohla vypnout. Žádný strach. Žádná bolest. Žádná starost. Žádné obavy. Žádné zklamání. Žádný smutek. Žádná lítost. Žádné zděšení. Žádné zoufalství. Všechno by mi bylo jedno. Nestarala bych se o to, co bude dál se vztahy, s láskou…



Dlouze mrknu a pootočím hlavu, protože jsem zaregistrovala přítomnost svého nejlepšího přítele, Thea. Byl to pro mě vždycky. V dobrém i ve zlém. Smál se, když jsem se smála já. Smutněl, když jsem smutněla já. Vztekal se, když jsem se vztekala já.



Maliličko zvedl koutky v pousmání, já se ani nesnažila a pouze se na něj dívala. Pomaličku mě bere kolem ramen a jemně si mě stahuje do náruče. Ale hned po prvním slově:"Nestojí…" jsem věděla, co přijde. Monolog o tom, jak jednou narazím na toho pravého, že on je idiot, nezaslouží si mě, mám na lepší a podobně. Věděla jsem, do čeho jdu. Je to Draco Malfoy, co jiného očekávat. Stejně ho mám pořád ráda.



,,…..Nejsi přece hloupá, Pansy." Dořekne to


Občas bych si přála být upírem.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nikinka Nikinka | Web | 16. dubna 2015 v 16:17 | Reagovat

Šílenost - tohle mě prostě vždycky zabije :-D. Teď nemluvím o samotné povídce a jejím nádechu, to ne, ta byla úžasná, ale to, jak vždycky někam šoupneš Thea a od chvíle, kdy spatřím jeho jméno, tak se začnu přihlouple chichotat :-D dělá to se mnou divy!
K povídce už jsem se tak trošku vyjádřila výš, takže k ní vlastně nemám ani co víc dodat :) líbí se mi výběr postav 3:), ale to ty asi víš. Takže tak, no. :-D Tleskám!

2 Elis Elis | Web | 23. dubna 2015 v 16:32 | Reagovat

Krásně napsané, tvůj styl se mě líbí...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama